Vlezte si do klece
Protestujeme proti USA, ačkoliv na tom ve věci svobody určitě nejsme lépe
Dva občani se na Václavském náměstí zavřeli dobrovolně do klece. Připoutali se řetězy ve věci protestů proti mizernému stavu lidských práv na základně Guantánamo. Protesty proti nesvobodě v USA mají u nás tradici. Celou druhou polovinu minulého století čeští lidé většinou proti ničemu jinému neprotestovali. Kolemjdoucí nejsou ani dnes nijak překvapeni. Protestovat proti USA je normální. V minulém století to tak bylo dvojnásob - a naopak, kdo to spletl a protestoval proti něčemu jinému, než je USA, doplatil na to. V tomto směru jsme pokročili, protestujte si, proti čemu chcete, nic vám nehrozí. Pokud však něco nerozmlátíte - v takovém případě nebudete ve vězení, nýbrž v televizi. Mnozí kolemjdoucí považovali klec s rebely za umělecké dílo v souvislosti s výstavou Sculpture Grande, která tamtéž běží. Pochopitelný omyl. Nesvoboda v USA je pro umění důležitou disciplínou a málokdo o ni pečuje víc než umělci. A šíře, do níž se sochařství rozlétlo, je nekonečná. I znalci jsou často nejistí, co je ještě socha a co už jen kýmsi pohozený předmět.
ČTK uvádí, že kolemjdoucí se pseudovězňů na nic neptali. Pseudovězni by ani neodpověděli, měli na hlavách černé pytle, na uších sluchátka s hudbou z Guantánama. Ale k čemu slova, vše je jasné. Poměry na Guantánamu nejsou v pořádku a protest je na místě. Poměry u nás také nejsou v pořádku. Nejen kvůli nešťastnému Paroubkovi by se vyplatilo vlézt do klece a zůstat tam kvůli naší věci.
Jeden z obyvatelů klece řekl, že chtějí upozornit na dodržování lidských práv a dát do souvztažnosti lidská práva a umění. Obé se podařilo. Problémem je jen obvyklá dalekozrakost takového upozornění.
Čím vzdálenější je místo, kde se lidská práva potlačují a čím menší je naděje, že protest pomůže zjednat nápravu, tím je protest proti tomu potlačování vášnivější. Například nedostatky svobody a lidských práv u nás v republice lidi vzrušují málo, ačkoli na tom ve věci svobody určitě nejsme lépe než Američani. A koho vzrušují, ten vypadá jako podivín. Zdejší občané jsou například často, aniž to někoho vzrušuje, vystavováni svévoli státu. Jejich soudní procesy se táhnou. Rozsudků nikdo nedbá. Soudy jsou často jen pro blázny těm, kdo u soudu prohráli. Občané mají sice ombudsmana, ale ten na tom není o moc lépe. Měl by pomáhat, ale sám by potřeboval pomoc. Celá ta rozsáhlá státní armatura je na čtvrt cesty mezi totalitním systémem a svobodným státem, o který ale málokdo ve skutečnosti stojí. Lidé spíš chtějí, aby jim stát přiděloval milodary, než aby chránil jejich svobodu a práva. Obecný pocit je - k čemu právo, když se sami domluvíme, podplatíme a vzájemně si vyhovíme lépe, než by to udělal nějaký spravedlivý svobodný stát.
Z tohoto hlediska je nedostatek lidských práv v USA tradiční šikovný cíl. Protestovat proti USA je neškodné, hezké, fotogenické, neklade to na protestující žádné požadavky a nepřináší to rizika. Za komunistů to dokonce přinášelo chválu, dnes je to každému jedno a protestující jsou v tom poněkud sami.
Ale o to právě jde - být v tom sami. My dva v kleci. Já a já a náš vášnivý protest. Oko lidí vidí naše okovy i kukly. Okovy chrastí, já a já na Václaváku trpíme v zastoupení těch nešťastníků v Guantánamu. Na rozdíl od nich se večer od okovů odpoutáme - s pocitem, že jsme pro věc svobody zas kus dobrého udělali. A v tom právě vězí největší přitažlivost boje proti nesvobodě v USA -vytváří se tak dojem, aniž bychom museli, že za svobodu bojujeme. Ne sice za naši, u nás a pro nás, ale přec jen. Zvoňte, mé okovy, navzdory světu. Sejdeme se po boji, v šest večer jako Švejk se sapérem Vodičkou u Kalicha na Bojišti. Bude tam sranda. Něco se tam strhne, sliboval Švejk, ta nekonečně odporná monstrózní metamorfóza češství.
Alespoň jednou bychom mohli dát Guantánamu pokoj - a vlézt si do klece s cedulkou: Naše zdejší práva. Ano, upozornit svět na chudobnost naší vlastní domácí české svobody a dát to do souvztažnosti s uměním.
Proboha, s jakým?
***
Alespoň jednou bychom mohli dát nesvobodě v USA a lidským právům v Guantánamu pokoj - a vlézt si do klece s cedulkou: Naše zdejší práva.
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES