Boj o Sněmovnu aneb dej se na pokání, hochu
Jako zlověstná sněhová koule se k nám blíží další krize. Jiří Paroubek chce být předsedou Sněmovny a koalice mu to asi neumožní. Paroubek to tuší a už předem říká: Je to další podvod. Vychází z ideje, že předsedou Sněmovny má být lídr opozice.
Idea je to možná správná, určitě přitažlivá. To si řekne každý: Ano, opozice vede Sněmovnu, aby hlídala, kontrolovala, dozírala na vládu. Potíž je, že tuto ideu socialistické vlády Špidly, Grosse i Paroubka nedržely. Socialistické vlády měly socialistického předsedu Sněmovny. To Paroubkův dnešní nárok oslabuje. Pro přesnost – opozice dostala předsedu Sněmovny pouze tehdy, když umožňovala vznik vlády, jako odměnu za to umožnění. To naznačuje potíž číslo dvě – křeslo předsedy je volitelné už ze své podstaty. Jak nařídit, kdo má být zvolen, když není dohoda, to neví asi ani Paroubek. Většinou to křeslo získá většina, ne opozice. Možná, že až tu zase bude vláda menšinová, bude předsedou Sněmovny lídr opozice. Paroubkův nárok je tedy problematický a teorie, že předsedou Sněmovny má být vždy lídr opozice, je na vodě, i kdyby se nám stokrát líbila. Museli bychom mít v ústavě, že svoboda volby předsedy Sněmovny je omezena zákonem. Ale to by ústava těžko spolkla, chce-li být ústavou zastupitelské demokracie.
Mohlo by to být jakýmsi právem zvykovým, součástí politického vkusu, nepsaných dohod, noblesou pánů. To však v poměrech, které máme, nelze čekat.
A právě Paroubek je důležitým představitelem válečné atmosféry, která žádnou noblesu nepřipustí, která má jen bojový jazyk, zná jen nepřítele, chce jej pobít, zlikvidovat a ještě si myslí, že takový styl je právě ta kýžená svobodná politická soutěž. Pokud nedojde k politické dohodě, že Paroubek místo předsedy Sněmovny dostane, bude to paradoxně důsledek hlavně Paroubkovy válečné stezky. A bude to vlastně pochopitelné. Nebylo by prozíravé umístit tuto postavu na křeslo, které vyžaduje hodně dohadování a hodně smyslu pro zastupování celé Sněmovny, ne jen své válečné fronty. Sněmovna by riskovala, že roční Paroubkova válka by dál obtěžovala správu země.
A Sněmovna opozičního lídra už má. Že to není Paroubek, nýbrž řadový poslanec ČSSD, je zásluha Paroubkova. Co se stalo minulý týden se dvěma přeběhlíky, mohlo se stát hned po volbách jako logická dohoda. Paroubek mohl být předsedou Sněmovny, my jsme mohli mít od jeho bojování a vyhrožování vládou s komunisty dávno pokoj a opozice nemusela být v dnešním úpadku. Pokud místo předsedy Paroubek přesto získá, bude to silná výzva: dej se na pokání, hochu.
***
Lídrem Sněmovny mohl být už dávno. Vybral si jinak.
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES