Figury mediální doby
Bití vlezlých i zvídavých novinářů se politikům nevyplácí, novinářům ano
Topolánek kopl fotografovi do auta. Ten konal svou povinnost hlídacího psa demokracie: fotografoval, kam Topolánek jde. Každé malé dítě už díky strážcům demokracie ví, kam šel. Za Talmanovou.
Příběh je možno vyprávět obráceně: nešlo o strážce demokracie, nýbrž o vlezlého šmejdila, který Topolánkovi lezl do intimit, jimiž hodlal pobavit veřejnost. Z obou pohledů si každý může vybrat, já si vybírám ten druhý. Většina politiků bude při mně. Počítám, že i Paroubek, když si vzpomene, jak nesmyslně, sprostě a bezdůvodně jej v zájmu hlídání demokracie oklikou nařkli z pedofilie.
S novináři se politici perou často. Mečiar bil novináře, protože se ho ptal, kde vzal premiér země peníze na vilu. Princ hannoverský zbil bavorského novináře za otázku, zda by dokázal vyslovit název jídla Blutzengröstl, když je blbý Prus. Klaus sebral před časem novináři mobil a zahodil ho.
Z veřejných osob, politiků zejména, je štvaná zvěř, které občas prasknou nervy. Kdo chce dělat politiku nebo být jinak známý, musí si to rozmyslet - vyskočí na vás kdykoliv kdekoliv, přidupnou vás k zemi, kamera se vycení, vy zakoktáte a jste v háji, což vidí v přímém přenosu i půl světa. Veřejnost psům fandí: rafněte ho, politika, baví se klopýtáním kořisti. Stojí to nějakému slušnému člověku vůbec za to, aby byl politikem? Ale jak chcete hlídat demokracii, býti jejím psem, nežli že lezete lidem do ložnic? Vždyť kde jinde se demokracii škodí, kde se proti ní kujou pikle než v šeru bytů?
Novinář je nejen hlídací pes demokracie, jak o sobě rádi tvrdí zejména ti novináři, kteří se nezajímají o demokracii, nýbrž o skandály a drby, ale často jen pes, který demokracii okusuje. Vědět, kam jde večer Topolánek, je pro demokracii jistě méně důležité než zkoumat nečekaný mamutí schodek loňského státního rozpočtu, který naše životy ovlivňuje milionkrát víc než Topolánkovy večerní kroky. Kubiceho zpráva obsahuje vážná politická obvinění a soukromé urážky a křivdy. Inteligentní Paroubek z ní správně vyzvedl křivdu a urážku (že je prý pedofil) a obratně závažnost zprávy tou křivdou devalvoval.
Novináři i politici k sobě patří, jsou ze sebe navzájem živi, potřebují se. Jako každý vztah má i tento vrcholy a úpadky. Bít vlezlé i zvídavé novináře, nakopnout jim auto, je roztomilé, ale politikům se to nevyplácí. Novinářům ano, mají lepší přístup k tisku a vždy vyhrají. Mazaný politik novináře nebije, nýbrž pase. Brnká na klávesnici mediálního klavíru a novinář na konci strun, jak říkával rád Goebbels, sám zazpívá správným tónem. Moudrý politik mlčí a trpí. Ví, že spravedlnost není, že rozdíl mezi veřejnou kontrolou veřejné činnosti politika a tabu jeho soukromého života už se dávno setřel. Všechna tabu intimity padla, svoboda soukromí byla pošlapána a nikdo už ji neuchrání. Média říkají, máme všechna práva vědět všechno a mají je, ačkoliv od všeho vědí jen něco.
Devastaci soukromí mnozí modernisti obdivují: všichni žijeme na jednom náměstí ve skleněných domech, jsme si tedy rovni a všechna pravda je viditelná. Šel za Talmanovou! Třískl mobilem! Sápal se na dítě!
Politik, kterému by nelezli do soukromí, by byl šťasten, ale politik, kterého by si média nevšimla, by byl nešťastný - nebyl by ničím a brzy ani tím politikem. Čím by byl raketový Čunek, kdyby nezaujal média stěhováním lidu? Vzpomene si na to, až jej nahrají, an se cachtá ve vaně, a on bude chtít tu kameru rozkopnout? Řekne si, nezuř, jsi pouhá truchlivá figura z mediální doby?
Čím by byl Čunek, kdyby nezaujal média stěhováním lidu? Vzpomene si na to, až jej nahrají, an se cachtá ve vaně, a on bude chtít tu kameru rozkopnout?
Foto autor| KRESBA: MIROSLAV KEMEL, www.kemel.cz
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES