Je už na obzoru konec Paroubkovy éry?
Paroubkův hněv nad zrádci je podezřelý: chtěl to samé, vládu s přeběhlíky. Říkal tomu podpora napříč spektrem. Že se to nepovedlo jemu, nýbrž Topolánkovi, může být stejně tak dílo náhody jako dovednosti či bezcharakternosti. To chápe každý tak, jak se mu hodí. Kdyby zrádci podpořili jeho, asi by zpíval dnes jinak.
Podstatné je, že na vytvoření situace, v níž se už jiná než přeběhlická vláda nenabízí, má Paroubek svůj buldozeří podíl. Jeho tragicky omylnými zbraněmi bylo spojenectví s komunisty, praxe totální nedohody, vytváření nepřátel všude, brutalita prostředků a neschopnost pochopit, že volby neznají druhého vítěze a že hlavní politickou zbraní je dohoda. Být tu s námi soudruh prezident Novotný, řekl by, že Paroubka semlely mlýny, které sám roztáčel. (Pro nezasvěcené: Novotný tak charakterizoval roli svého druha Slánského na vraždění, kterého byl i ten Slánský obětí.) Paroubkův pád je dílo jeho vlastní mlýnice.
Může to být pád ještě hlubší. Pokud trojkoalice pochopí, jaké vítězství jí nabízejí předčasné volby, vyvolá je a ukončí tak definitivně Paroubkovu éru.
Figury dvou zrádců se objevily náhodně - mohly se také neobjevit a Paroubkovo vedení mohlo potkat neštěstí jiného druhu. Chyby, na nichž svou strategii založil, jsou příliš hluboké - antikomunismus vypočtený na voliče sice nefunguje, ale stejně tak nefunguje na voliče zaměřená spolupráce s komunisty. Paroubka připravila o jakékoliv spojence a bezpochyby i o voliče.
Ani hrubost a nabubřelost nelze stupňovat donekonečna. Jistě, hrubce si každý všimne dřív, ale dřív jej také odvrhne. Od voleb Paroubek neustále ztrácel přízeň, aniž vládl, konal rozhodnutí či předkládal návrhy. Přízeň mu brala jeho nabubřelost, ničím nepodložené sebevědomí a zastaralé, triviálně podávané metafory.
Boj ČSSD s ODS není žádná válka chudého lidu s boháči - takové žblepty ze slovníku komunistů měl Paroubek přenechat komunistům. Voliči socialistů očekávají kvalifikovanější návrhy, jak vládnout. Příklad: chce-li Kuchtová zastavit Temelín, není to zrada národa, ani služba cizákům, nýbrž její názor - líbit se nám nemusí, ale porazit ho musíme politickými prostředky, ne výkřiky o vlastizradě. Tato elementární poučka nebyla nikdy Paroubkovi jasná. Na protivníky i novináře chodil s kudlou, byl tím směšný a nepříjemný, protože čas politických nožů je pryč.
Z Paroubka je zlopověstný kůl v plotě ČSSD. Čím déle si ho ponechají, tím hůř se jim povede. On až do smrti, jako každý poražený politik, bude řešit problémy minulých sedmi měsíců a své zákeřné porážky. Ale politika půjde dál a bude mít jiná témata.
Foto popis| ... je překvapený a zklamaný.
Foto autor| KRESBA: 2x VÁCLAV TEICHMANN
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES