Nespořte do slamníku
Kdo jde do politiky, má se bát a má mít svou minulost dokonale prolezlou
Místopředseda vlády Čunek, politická kometa první třídy, má problém. Pochopitelně s penězi. Může se obhájit, ale může také ztroskotat. Zatím se brání tápavě, nejistě. Vnutit veřejnosti, že výběr firemních peněz a Čunkův následný vklad na konto jsou jen dílem zlomyslných náhod či pomlouvačů, bude obtížné.
Ale nechme Čunka jeho příběhu, který se dál může rozvíjet všelijak. Nejistá obhajoba a zázračné náhody na straně jedné. Na straně druhé půl milionu, to zas není žádná mamutí suma, kterou by Čunek nemohl mít - případně i ve slamníku. Potíž je, že Čunkova aféra přišla jako obvykle - totiž jako na zavolanou. Je-li policii divná shoda výběru a vkladu, měla by jí také být divná shoda obvinění a vzniku vlády. Případ je starý čtyři roky, policie se ausgerechnet strefí do týdne, kdy vláda s Čunkem dostane důvěru.
Na tuto nápadnou shodu si oprávněně stěžuje i Paroubek, Kubiceho zpráva přišla také těsně před volbami. Avšak dopadne-li Čunek jako Kubice, jako mnozí před Kubicem i po něm, nedozvíme se nikdy nic -jen obvinění na Čunkovi zůstane.
Policie vyšetřovala po pádu Grosse kupní smlouvu na byt, nikoliv původ jeho peněz, a zjistila, že je vše se smlouvou v pořádku. V pořádku je prý vše i s ministrem Zgarbou.
Nic neprovedl, ačkoliv nikdo nepopřel tu podstatnou spekulaci: Pozemkový úřad pod jeho vedením prodával za babku miliardové pozemky narafičeným lidem. Další příklady si pilný čtenář najde už sám. Je to tento postup: velké obvinění, veřejné probírání zločinu, pád pachatele, jeho odchod do zapomnění. Jako by zapomnění byl už nějaký trest. Kdo chce, může říkat, ti politici byli nevinní, kdo nechce, vidí jejich vinu dál. Nikdo však nevidí uzavřené či alespoň vpřed k nějakému racionálnímu závěru postupující vyšetřování.
Zato i slepý musí vidět - nejen činy těch politiků jsou podivné a podezřelé, ale totéž platí pro činy orgánů v trestním řízení činných. Jako by, bůh nás netrestej, jednaly ty orgány podle přání nějakých politiků či odborníků na kampaně. Načasování afér, jejich nejasný průběh, aktuální politický význam, zakončení ničím, to jsou podezřelé indicie, s nimiž orgány proti občanům obvykle operují. Cynik by řekl: když je politická vůle, politik na své podezřelé indicie padne, když vůle není, přežije to.
Čeští politici buď hodně kradou, nebo jsou hodně neobratní, nebo platí obojí. Kdo jde do politiky, má se bát a má mít svou minulost dokonale prolezlou - ví přece, že se o ni bude veřejnost zajímat. Politik si nemůže nepamatovat, jak manipuloval s půl milionem před čtyřmi lety - to si pamatuje krom miliardářů snad každý občan. Nemůže nevědět, jestli měl tašku s milionem strýc, nebo nějaký pošuk, nemůže nacházet pod postelí třicet milionů po chudém tatínkovi, nemůže se vydávat za afrického ředitele kakaa a šíbovat s nejasnými miliony kriminálníka a nemůže také stavět dům, pane například Tlustý, s půjčkami od osob, kterým slíbil, že zůstanou neznámé.
Kombinace politické naivity, neopatrnosti, bohorovnosti, krádeží, úplatků a laxnosti nečinně činných orgánů - to vše vytváří neobyčejně třaskavou a také trapnou směs - v lidu pak neochvějné přesvědčení, že politika je svinstvo, politici gauneři a stát obyčejná zlodějna. Jak napsal čtenář: Čunek má problém, že má na kontě půl milionu. Většina občanů má ale problém, že na kontě půl milionu nemá.
***
Politická naivita, neopatrnost, bohorovnost, krádeže, úplatky a laxnost nečinně činných orgánů - to vše vytváří neobyčejně třaskavou a trapnou směs
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES