Laissez-Faire a státní měření koz
Haiku
Diář Karla Steigerwalda
Když dojde rýže, jen růži si už můžeš dát do moždíře. Tak to je opravdické haiku. Napsal Japonec Bašé, přeložili Jan Vladislav a Miroslav Novák. Tím jsem upokojil kritiky, kteří mě napadají, že žádné haiku neuvádím, nýbrž jen blbosti.
Včera zde brojila Jana Bendová proti úředníkům. Zbytečně. Úředník je věc nutná a trvalá. Dřív říkali sedláci takové haiku, dej krávě do držky, ona ti dá do dížky. Přelož to dnes na úředníka. Dej mu do držky, on ti za to víc nadojí. Laissez-Faire je měsíčník, který se zabývá svobodou jednotlivce. Je to vzácné koření, u nás se řeší spíš svoboda státu udělat občanovi cokoliv než svoboda lidí.
Časopis má stálou rubriku Úřad na zrušení. Uvedl v ní už řadu zbytečných státních úřadů a má jich v zásobě ještě na mnoho let. Zajímavým úřadem je například Česká plemenářská inspekce, 62 zaměstnanců, výdaje 34 milionů korun, z toho na platy úředníků 25 milionů. Úřad kontroluje užitkovost zvířat. V roce 2005 zkontroloval 73 koz u šesti majitelů a v jedenácti případech našel nedostatky v označení koz značkou. Úřad za to dává lidem pokuty, jako by kozy byly toho úřadu a ne těch lidí. Za 34 milionů ročně se plete do toho, zda jsou zvířata pro lidi, kteří je mají, užitečná. Zjišťuje dojivost, aniž to potřebuje vědět.
Kdyby se úřad zrušil, nestalo by se nic, jen by 62 úředníků hledalo jinou práci a kasa státu by ušetřila 34 milionů.
Máme také Výzkumný ústav živočišné výroby, stojí 200 milionů ročně a živí 300 úředníků. Podílí se na mezinárodním výzkumném projektu „Integrace pohody zvířat do reprodukčního řetězce kvalitních potravin“. Projekt opomíjí, že pohodu zvířat by nejvíc zlepšilo, kdyby je lidi nežrali. 89 jiných úředníků chrání osobní údaje. Stojí to 95 milionů. Přistihli například hotel, který si kopíroval pasy hostů, a dali mu pokutu sto tisíc, což je divné, protože principem pasu právě je, že jej lidé ukazují. Možná že portýr, který má fotografickou paměť a pamatuje si stovky pasů, by taky měl dostat pokutu. Jiné úřady kontrolují počasí, rostliny, lov divoké zvěře, počet slabik v haiku, nemravnosti v reklamě. Od oka bych řekl, že v těchto naprosto zbytečných úřadech, které si přidělávají práci navzájem, je zaměstnáno mnohem víc lidí, než v tomto státě vůbec bydlí.
Chvályhodná činnost časopisu Laissez-Faire je naprosto neúspěšná. Žádný zbytečný úřad nebude nikdy zrušen a boj proti nim může vést nanejvýš ke vzniku dalších úřadů, například výzkumného úřadu pro koordinaci plánování zrušovaní zbytečných úřadů. Na prstech tohoto úřadu se mohou čile zavěsit nitky vedoucí k dalším úřadům, například státnímu úřadu pro regulaci rušení úřadů a úřadu pro koordinaci zrušení úřadů dočasně obnovených. Na spadnutí je úřad pro vyšetřování lidí, kteří se posmívají úředníkům. Trend, že jednoho dne budeme všichni úředníky, je nezastavitelný. Být úředníkem je totiž lepší než být člověkem, a každý člověk, viz Listinu lidských práv, má právo být úředníkem. Je třeba vytvářet tolik míst úředníků, kolik je lidí, což není třeba nijak popohánět. Samo to jde vpřed.
Možná někomu vrtá hlavou, co to je to Laissez-Faire. Něco jako „nechte nás konat“ nebo „udělejte nám volnou cestu“. Časopis bojuje za svobodu jednotlivce, ale svobodu mají jen úředníci. Necháváme je konat, nic jim v cestě nestojí, dokonce mohou to Laissez-Faire přeložit ostřeji: vlezte nám na záda!
Je to pěkný základ haiku pro kancelář: Vlezte nám na záda, nás úředníků je armáda, jsme jako bozi, měříme kozy, plodíme spisy, dnes jako kdysi.
Foto popis|
O autorovi| Diář Karla Steigerwalda