Stát selhal, vzhůru na plešouny
Haiku
Diář
České haiku z devatenáctého století říká, že nemáme u Židů kupovat cukr a mouku, protože zavraždili Anežku, českou holku. Jiné říká, že Žid je Žid a nemůže už jiným být.
Přesvědčení, že Žid má v těle jiné molekuly a obsahuje uvnitř sebe jiné substance, šťávy, jinou krev, případně metafyzicky i jinou duši, sdílí velké množství Čechů, nikoliv malé, jak se rádi konejšíme. Na zesnulém člověku například jeho židovství už nepoznáte – tomu se lidé často diví. Diví se tomu jistě i ta banda, která si 10. listopadu hodlá na Židy vyšlápnout.
Kdo je proti Židům, proti čemu vlastně je? Proti kultuře, náboženství, tradici. To může rovnou jít vytloukat ulice křesťanů nebo mormonů nebo, obecněji vzato, ulice fotbalistů, lesbiček či dlouhovlasých básníků. Aby se nenávist k Židům udržela i po pádu náboženské nesnášenlivosti, musí se věřit právě na to, že mají v těle jiné molekuly, škodlivé. Český antisemitismus (rasismus obecně) je jev častý, nikoliv vzácný. Je naštěstí kombinovaný s českou zbabělostí, přikrčeností. Je to rasismus maskovaný, opatrný. Není však méně krutý než jiné, otevřenější a divočejší rasismy.
Blbci, kteří půjdou 10. listopadu, ve výroční den nacistického pogromu v roce 1938, demonstrovat v pražské židovské čtvrti údajně proti nepřátelům Íránu či čeho, v rasismus věří. Úřady jim demonstraci zakazují a zas povolují a zas zakazují a povolují. Právníci, naposledy Tomáš Sokol, vysvětlují obtížnost zakazování demonstrací – kde na jedné straně číhá zneužití k omezování svobod, na straně druhé zas veřejná propagace rasismu.
Rasisti tedy kličkují, svobodě a toleranci se vysmívají, třebaže se jim právě hodí. Úřady jsou rozpačité, drží se formálních slovíček, ačkoliv i děti vědí, proč se Maiselovou ulicí bude kolem synagogy pochodovat. Zákaz střídá povolení a zas rušení povolení. Krasoliberální estéti říkají, nezakazujte nic, všechno se zakáže samo, ačkoliv pak, když už je zle, bývají krasoliberální estéti první na řadě v cestě do vězení. Nerasisti si zoufají, půjdou do ulic, aby těm obludům s pleší nějak čelili. Stát selhal, vezmou to sami do rukou. Já tam půjdu taky. Lebky bude třeba z ulic vypráskat.
Připomíná to výmarskou republiku, toho smutného předchůdce nacismu. Nejistota zákona, protichůdná rozhodnutí soudů, obavy policie a sympatie policie, nikdo vlastně neví, co soudit, co dovolit, co zakázat. Na ulicích svého druhu občanská válka – na chodníku vyděšené obyvatelstvo. Český stát na straně jedné nechce mít v ruce tolik moci, aby mohl tu moc namířit proti svobodě, a na straně druhé má tak málo moci, aby dokázal tu svobodu efektivně chránit. Ani věc tak jasná, že nacismus, rasismus, komunismus se mají z demokratické společnosti vypráskat, není nikomu jasná – z čehož ta tři hnutí radostně rozkvétají. Právníci z této věty jistě nemají radost, tak ji řekněme jinak: stát, který nerozpozná, že demonstrace 10. listopadu v Maiselově ulici je jasná protižidovská akce, je stát nemocný, výmarský, neschopný bránit ideály, na nichž byl vybudován – nebo o nichž si chybně myslí, že na nich byl vybudován. Když nevěříte, že jiní lidé mají uvnitř stejné molekuly jako vy, žádný zákon vám nepomůže – budete šířit neštěstí, které jednou i vás spolkne.
Dostat u nás do souladu chování státu s pocitem spravedlnosti je stále hodně obtížné, dostat do souladu se svobodou masově sdílené předsudky lidí je obtížné stejně. Běžte tedy všichni 10. listopadu honit plešouny po ulicích. Ale pozor, abyste se k nim omylem či s chutí naopak nepřidali. Haiku na takový jev se mi skládat nechce.
Foto popis|