Stohy komunistů, zlej vzduch a bezduché tunely
Včera jsem psal o letcihrdinovi, dnes je na pořadu žhář. Podpálil komunistům stoh, tři roky seděl a dodnes nebyl rehabilitován. Zloději selského majetku a ničitelé životů na vesnici nebyli naopak dodnes potrestáni. Žhář má spis u Nejvyššího soudu. Uvidíme, jak to dopadne.
Kdo to dostatečně nechápe, ať si představí, že někdo podpálil stoh Hitlerovi. Je to žhář, nebo hrdina? V našem pojetí práva žhář.
V našem pojetí práva vězí i ing. Paroubek. Vraždu Horákové považuje správně za zločin a vysvětluje, proč proces s vrahy být musí. Přesto nechápe, proč se má ještě dnes za to soudit jeden z vrahů, přesněji jedna z vrahů. Ví, že proces má přispět k celkové resuscitaci spravedlnosti v Česku, ale vražedkyni, vrahyni, vraždilku či vrahounku by nechal být. Je stará, brzy zemře, obtěžkána hříchem. Ing. Paroubek se dopouští téhož, co spravedlnost devastuje. Dává přednost tomu, co je (podle něho) správné, před tím, co je podle zákona. Zavraždit Horákovou také bylo podle vražedkyně správné, protože chystala dětem tmu a zlej vzduch. To byl tehdy právní názor, na který se dal pověsit živý člověk.
U nás vůbec mají slova význam šrapnelu. Senátor Martin Mejstřík nechce tunel pod Stromovkou. Označil jej za bezduchou stavbu. Patrně tedy existují i tunely duchaplné. Jen se moc neví, kde jsou.