Žebříčky jsou k ničemu. Hlasujte nohama
Slovutný Reader’s Digest sestavil žebříček zemí podle toho, jak příjemně se kde žije. Dopadli jsme špatně, jsme za Albánií a Běloruskem, takže z toho mají politici radost. Koalice může říkat, že to potvrzuje nutnost reforem, protože naše místo má být někde vpředu vedle Norů, pro Paroubka je to důkaz, kam to Topolánek dopracoval. Lidi, co myslí ve větších plochách, připomenou, že tam to dopracovalo čtyřicet let vlády komunistů, ještě hlubší myslitelé řeknou, to jsme celí my, Češi, už odjakživa. Někteří řeknou, že je to další útok západních cizinců na naši hrdost. Že se jedná o dětinskou hloupost a naivní hračičku, která nemá žádný reálný význam, neřekne nikdo, vypadal by málo vědecky. Politici milují průzkumy, žebříčky a procenta. Fascinují je statistiky a prognózy. Jsou to všechno vědecké pomůcky, které v číslech zachycují lidské omyly a iluze, čili se do politiky náramně hodí. Omyl a iluze, to je odjakživa hlavní pokrm politiky. Metod, jak potvrdit vědecky nějaký důležitý omyl, je mnoho a je také mnoho vědeckých metod, jak potvrdit protichůdné závěry. Všichni znají rozumné výroky lorda Churchilla, že věří jen těm statistikám, které sám zfalšuje. Ani skutečnost, že většina prognóz se vždy mýlila, nikoho nezneklidňuje. Omyl neomyl, nové prognózy se hltají stejně radostně jako ty staré.
Důležitým neštěstím je také veřejné mínění, názor lidu, různá ta referenda a průzkumy, kterým se lidé také klaní jako božstvu pravdy. Už se zapomnělo na jásající Němce pod Hitlerem, Čechy pod Gottwaldem. Dnes nikdo nejásá nad ničím, naopak se naříká, že se žije hůř než za Husáka. Mínění davu je stejně omylné a přelétavé jako mínění jedinců, nač ho zkoumat. V Čechách se špatně žije nikoliv kvůli prachu ve vzduchu, nýbrž kvůli Čechům. Přesněji: kvůli jejich sklonu k davovému myšlení a neschopnosti mít vlastní svobodný rozum. Už někdo udělal tabulku na téma, proč v Československu (zejména v Čechách a na Moravě) jásalo pod Stalinem mnohem víc lidí než v jiných porobených zemích a proč máme i dnes možná nejvíc komunistů na světě? Kdybychom se přestěhovali do těch zemí, kde se žije nejlépe, žili bychom s chutí zas špatně. Ale možná že právě toto „špatně“, které má často podobu vzteku a nenávisti, je pro mnoho lidí argumentem: u nás se žije dobře. Mít vztek, nadávat a stěžovat si, to je slast, která tě lehce vyhoupne na přední místo tabulky. Řekne se: jak je v té zemi krásně, tolik tam nářku a vzteku! Zajímavá by byla tabulka opačná - kde se žije nejhůř. Nebyl by to obrácený žebříček, ty bohaté země by se zas vyšvihly na přední místo a my, kde se žije špatně, bychom zas spadli dolů.
Na všechny vědecké tabulky, žebříčky a procenta vztažená na kupní sílu se dá přilepit jediný univerzální výsledek: cokoliv. Ke každému názoru existuje statistika, která jej potvrdí, a každý i sebepitomější žebříček najde dostatek ctitelů, kteří budou křičet: Tak vidíte! Existuje jediný vědecký nástroj pro výzkum toho, jak se kde žije - lidské nohy. Kam se lidi hrnou, tam je lépe než tam, kde byli předtím. Zajímavý pohled mají Rusové. Jejich přísloví: všude je dobře, kde nejsme, vystihuje mnoho. Jako by to „dobře“ Rusům utíkalo směrem pryč.
Už Hašek ve Švejkovi píše, že příděl sága na vojáka c. k. armády byl zvýšen nebo snížen o pět gramů, což je o třicet procent víc než v armádách nepřátel. Ságo ovšem nikdo nikdy u vojsk neviděl. Také ho nikdo k ničemu nepotřeboval. Dnes už nikdo ani neví, že se ságo dávalo po polévky.
A to bylo velké vítězství tabulek a procent.
Naše pozice za Běloruskem nám může být skutečně fuk.
Foto popis| JE TU PRIMA. Jsem Kubánec a jsem šťastný, abyste věděli!
Foto autor| FOTO: REUTERS
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES