Člověk je člověku pohraničníkem
Haiku
Existuje člověk, který napsal haiku o hranicích: Tady to fičí jako v zahraničí. Chtěl vyjádřit, že v zahraničí, od nějž ho dělila železná ostnatá, drátěná a střílející elektrifikovaná opona, je živo. Byl to antikomunistický jinotaj: tam to fičí, tady ne. Hranice mezi státy mizí a haiku ztratilo svůj satirický význam.
Je Schengen, do Rakouska můžete i křovím přes les. Pro Čechy a Rakušany to má vyšší význam: konečně tam, kde už jsme byli.
Ale hranice jsou nejskvělejším vyjádřením lidské podstaty. Člověk je člověku pohraničníkem odjakživa. Vznikají hranice nové. Už po vás nestřílejí, ale dají vám botičku. Vznikají hranice všelijakých regulovaných parkovacích území, která jsou jako ve středověku velmi malá, místní, jsou to lokální pašaliky, maličká hrabství, kde cizinec je chudák a místní župan vševládcem. Jste z Dejvic, dostanete botičku na Žižkově. A naopak. V každém pašaliku smí parkovat jen poddaní toho pašaliku. Všechny pašaliky se brání cizincům z ostatních pašaliků. Cizinci jsou nepřátelé, vetřelci, plní ulice, bouchají dvířky od aut. Pašaliky se obklopují odtahovými četami, botičkami, vysokými pokutami. Regulované parkování plní základní poslání hranic: lidé mají sedět doma a nemají zbytečně courat po světě – po Dejvicích, Letné, Smíchovu, po Žižkově. Půjde to dál, protože to vyhovuje mentalitě lidí: Moravani přeplňují jižní Čechy – botičku na ně! Češi oplátkou nesmějí parkovat na Moravě, která je sice také česká, ale moravsky. Němci nesmějí parkovat v Rakousku, Italové na Kypru. Každý ať si parkuje doma, ve své čtvrti, ve své zemi, na svém kontinentu.
Jen Angličani budou parkovat všude, protože Angličan není nikde cizinec, je všude Angličan, cizinci jsou všude ti ostatní.
Hranice jsou proto, aby se neroznášely zvyky cizinců mezi místní lidi, případně aby místní nezdrhali za lepším. Ostnatý drát se zprofanoval, zatímco botička a zákaz parkování zní moderně a prospěšně: omezujeme auta, neboť by nás pohltila. Ale autům je to jedno – parkovací hranice omezují lidi, ne auta. Celé to bizarní komandování parkujících je založeno na scestné, léta neblaze používané ideji: když vzniká problém, není třeba ho řešit, stačí ho zakázat. Brzy nás čekají eurobotičky. Vždy je lepší dát botičku a zakázat cizince než stavět parkoviště.
Hranice, ať už ostnatá nebo s botičkou, problém neřeší, nýbrž vytváří problém větší: omezuje lidi v pohybu, nasazuje jim na kolo a hubu botičku. Lid ale není blbý, problém se ponoří do podzemí, do ilegality, do černé ekonomiky, do sféry protekcí, výsad a úplatků. Vzniknou parkovací doložky, vydávané na základě žádosti a doporučení komise, stanoví se sazba poplatků za dočasné parkování pro různé druhy občanů – ženy, sportovce, děti, Romy s maturitou a bez maturity, psy, ekology a profesory vysokých škol.
Vznikne černý trh: prodej povolenek, úplatek za vydání pravé i falešné povolenky, všelijaká zdravotní doporučení pro beznohé, lidi s nohama i lidi bez hlavy či bez mozku. Ti poslední budou trh s černými povolenkami držet pevně v rukou.
Z hlediska mezinárodního je věc ještě nebezpečnější: Německo kvůli parkovacím botičkám zas obsadí Rakousko. V Holandsku vznikne hnutí Parkujeme pod mořem, Rusové dokážou, že rozsáhlá parkoviště kolem severního pólu patří od dob akademika Timirjazeva Svazu nezávislých sovětských zemí.
Pozor na dějiny. Když něco zlého mizí, něco zlého se hned jinde vynořuje. Vytlačte Nuseláky z Letné!
Lidé z Brna nesmějí parkovat na Smíchově. Kde jsou hranice, musí být válka. Kde je válka, tam je i haiku: Říkejme si do úmoru, světová válka o parkování je na obzoru.
Foto popis|