Kdo hlídá hlídače, kdo je soudce nad soudci?
Reformu potřebuje kde co, snad i počasí. Kdo reformu nechce, jsou všichni ti, kdo ji potřebují. Kdo mají být reformováni. Soudci v přední řadě.
Soudnictví je nezávislé na politice, na státní moci, neřkuli na boháčích či jiných vlivných ptácích. Komandovat soudce nesmí nikdo. Na otázku, kdo tedy bude soudit soudce, existuje jediná odpověď – soudci. Za posledních pět let se do kárného řízení před soudce dostalo 150 soudců. Kdo zná stav, chod a výkon českého soudnictví, tomu to číslo připadá přiměřené – možná by čekal i vyšší. Odvolán z funkce byl však jen jeden soudce – dosti trapná figura. Nejčerstvější případ: soudce se ocitl před kárným senátem kvůli průtahům ve zhruba 500 exekučních spisech. To laika náležitě poděsí – půl tisíce spisů! Senát zjistil, že jich bylo jen 430 a že se soudce už polepšil. Snížili mu plat o čtvrtinu na půl roku.
Laik si řekne, to se stát nám u soukromé firmy, letíme.
Nezávislost soudců je dobrá pro svobodu a demokracii. Pro konkurenci, pracovní výkon, produktivitu, kvalitu, postih lenochů, flákačů a darebáků je zhoubná. České soudnictví je možná hodně nezávislé a svobodné, což je pro svobodu a právní bezpečí občanů blahodárné, ale je také hodně nevýkonné a nekvalitní, což svobodu a právní bezpečí občanů ohrožuje. Reputace soudů je malá, nikdo jim moc nevěří a nikdo nevěří, že jej soudy ochrání a dají mu spravedlivý rozsudek. Neřkuli, když už rozsudek dají, že bude také platit. V tomto prostředí se pohybují nedůtkliví soudci, bigotně střežící to nejvzácnější, co mají, nezávislost soudů. Kdo čeká na soudní konání celá léta, tomu je nezávislost málo platná. Koho se týká pět set exekučních spisů s průtahy dole v šuplíku, toho soudní nezávislost nepotěší. Kdo se soudí o výchovu dětí až do jejich dospělosti, taktéž. A tak dále.
Chystaná reforma ministra Pospíšila chce na otázku, kdo bude soudit soudce, odpovědět lépe – takže se dočkala soudcovského pobouření a kritiky. Jde v ní, jak jinak, o porušení soudcovské nezávislosti. V čem? Že by v kárných senátech měli sedět laici neboli právníci z univerzit a advokáti. Že laiky by navrhovali nejen advokáti a děkani, ale také senátoři a poslanci. Že senát bude mít k dispozici mnohem přísnější tresty.
Zkoumejte, co je v tomto prachobyčejné krytí vlastního pohodlí a zájmů a co je ochrana nezávislosti. Soudci vidí to druhé – naše věci si musíme řešit mezi sebou, říkají, jako by se souzení netýkalo všech lidí a jako by ty jejich věci (pomalost, nízká kvalita, zbytečné prodlevy) někdy nějak horlivě sami řešili. Od poměrů, kdy soudce nebyl ničím, jen přičinlivou onucí režimu, dostali jsme se na druhý okraj světa – soudce je vším a je nejen nezávislý, ale i nedotknutelný, jak nějaký svatý, včetně soudcovských onucí, které nějak šikovně z režimu do režimu přeplachtily. Prezident soudcovské unie říká, že tak velká přísnost ministrovy reformy není třeba. Neříká ovšem, co třeba je, aby se odstranila mizerná pověst soudů. Kdyby už dávno, v těch skoro dvaceti letech, soudcovská samospráva tu mizerii soudů sama odstranila, možná by dnes nikdo reformu, ani mírnou, ani přísnou, nepotřeboval.
S nezávislostí máme potíže skoro všude. Je to vlajková loď moderní doby. Nezávislý chce být každý, i ten nejzávislejší. Co je ale nezávislost, co je svévole, kdo bude hlídat nezávislého hlídače, neví nikdo. Když se nezávislost neopírá o nějaké přirozené pozadí, které každému jasně říká, co se nedělá, co se dělá, co je slušné, co nikoliv, mění se nezávislost často ve svévoli nebo v šlendrián a mizerii, která se za nezávislostí skrývá. A v tom vězí mizerie naší české nezávislosti. Je to nezávislost na mizerii závislá.
***
České soudnictví je možná hodně nezávislé a svobodné, což je pro svobodu a právní bezpečí občanů blahodárné, ale je také hodně nevýkonné a nekvalitní, což svobodu a právní bezpečí občanů ohrožuje.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES