Krást musíte ve velkém. V malém je to riskantní
Sekretářka v obci Žulová vybírala od občanů poplatky za odpad, ale část si nechávala. Uloupila si tak víc než padesát tisíc korun, což může být pro chudé děvče ohromný majetek, pro jiného zase pakatel. Dělala to krátce, pár měsíců, rychle ji přistihli, usvědčili, škodu zaplatila, dostala z fleku výpověď, už je obviněna, půjde k soudu, a než tohle dočtete, bude už i rozsudek. Taková rychlost, bdělost a věcnost se u orgánů jen tak nevidí.
Žena si počínala hloupě. Přitom možností, jak přijít bezpečně k penězům, je dost. Spíše než pracně oškubávat občany v malém měla si slečna koupit za pár tisíc od státu pole, které se vzápětí stane stavební parcelou v ceně milionů, nebo mohla od dobrých lidí levně koupit za vypůjčené peníze akcie, které se pak prodají draze, mohla také rovnou říci nějakému strýci či bratranci, aby jí pár milionů dal, když je doma má. Mohla také sáhnout pod postel, jestli tam neleží krabice s třiceti miliony po spořivém tátovi. Nebo třeba mohla mrknout na stůl, neleží-li tam pět v českých. Mohla si založit občanské sdružení, to otevřeš okno, miliony létají dovnitř, ani nevíš odkud. To všechno – či další dobré nápady – mladá žena neudělala. Šidila lidi v drobném, a to se nevyplácí. V zemi české odjakživa platí poučka – ve velkém, chlapci, v malém nikdy.
Ať už jsi drobný šizuňk, tříprsťák, zlodějíček prádla po půdách, lupič kanálových mříží, trest tě stihne. Ukradni všechny mříže od kanálů v celé zemi, trestu se pro věčné okolky nedočkáš. Ještě že trestají alespoň ty drobné rybky. Představte si, že i jim by to procházelo.