Shoda: co Švejnar hlásá, Paroubek odmítá
Svehemencí sobě vlastní přivedl Ing. Paroubek na svět kandidáta socialistů: amerického profesora Švejnara. Na této kandidatuře je zajímavé hlavně to, že se v názoru na politiku ČSSD s Paroubkem neshodne skoro ve všech položkách. Paroubek si jej také nevybral ve smyslu pozitivním – jako kandidáta socialistů, nýbrž ve smyslu negativním: jako muže, který porazí Klause. Jaroslav Hašek, tento zdroj politologických poučení, má povídku o pánovi, kterému se v gauči usídlil křeček. Muž vypustil do gauče fretku, aby křečka vyhnala. Nestalo se, v gauči byla obě zvířátka. Muž nasadil lasičku. Zas nic, v gauči byla tři. Následovala další zvířata – vyháněči – tchoř, kuna... Před Paroubkem stojí tatáž otázka: Jak by pak, po úspěšné volbě, Švejnara z Hradu vypudil? Švejnar je muž pravicový, podle některých expertů prý víc než Klaus. Každopádně s hospodářskými plány Paroubka nikdy nesouhlasil. Je to muž velkého kapitálu a bank. To by také nemělo socialistům, zastáncům drobného člověka, vonět. A je to uprchlík z komunismu, muž Ameriky, což se nemůže líbit komunistickému vnitřku ČSSD. Podivnou zašmodrchanost, že Švejnar je i kandidátem ČSOB, banky, která se soudí se státem o desítky miliard, ponechme stranou.
To se může líbit jen Paroubkovi, který takto zašmodrchané situace obdivuje.
Otázkou je, jak se asi líbí role fretky americkému profesoru Švejnarovi. Hlasy většiny českých komunistů potřebuje. Pro Američana to musí být dost divné, dát se v malé vzdálené zemi zničehonic zvolit za prezidenta smečkou komunistů. Jak by to asi znělo na recepci v N. Y.
nebo na nějaké lepší univerzitě.
Vždyť už sám Paroubek a celý jeho civilizační interiér musí být v takovém prostředí velký problém. A musí to být namáhavý problém i pro uhlazeného Švejnara – jak toho humpoláckého předáka s komunisty viditelnými či zastřenými strávit?
Je prožluklou tradicí, píše Alois Jirásek, že nesvorní čeští zemanové často volili sobě ku škodě za krále cizáky, nanejvýš k Čechům přiženěné. Stát se prezidentem v zemi, kde dotyčný kandidát čtyřicet let nežije, nepracuje a nedělá politiku, je zvláštní výpověď o té zemi. Nebo alespoň o těch, kteří si takového kandidáta přejí. Čpí to přinejmenším provinčním lokajstvím. Aby bylo jasno – na Švejnarovi provinčního nic není. Zato ti čeští páni...
Paroubkovi se hodí, že Švejnar nemá v české politice žádné jasné místo – přiletí, odletí – shodnou se na něm všichni. Takový dráček na nitích, za které bude tahat velký mistr P. Dohoda je, zdá se politickému mistru, na krajíčku, už jen kývnou lidovci a komunisti a věc bude pod čepicí.
Co tedy Paroubek nabízí: pravicového Američana s předpokládanou masivní podporou komunistů, současně také kandidáta zelených, čelného muže velké banky, ostrou fretku, která vyžene Klause, a v neposlední řadě činitýlka, který se nebude protivit Paroubkovu politickému mistrovství a Paroubkovu plánu: Po Švejnarovi to vezmu já.
Prezidentství má u nás mimořádnou přitažlivost – skoro každému, komu se to nabídne, vrtá to hlavou. Málokdo ale ví, proč prezidentství máme. Proto je také velmi obtížné nějakého prezidenta najít – problém to byl už v roce 1935 – kdo po Masarykovi? Našel se dr. Beneš, jako symbol a pokračovatel masarykovské demokratické tradice. Co v kandidátu Švejnarovi nabízí Paroubek, není jasné. Vždyť všechno, co by Švejnar mohl případně symbolizovat či hlásat, Paroubek odmítá.
Jasné ale je, že česká politika žádné ideály nebo tradice dnes nenabízí – od demokracie či ideálů svobody jedinců a podobných velkých témat jsme spadli k igelitkám, Čunkově slavné padesátikoruně na bydlení a k dalším nicotným tématům.
Prezidentství strhuje zatím i Švejnara. Trůn mu nabízejí političtí lancknechti z protipólu. Mělo by ho zajímat, proč to dělají a jsou-li jejich motivy dostatečným důvodem vystavit se dost pravděpodobné mazanici. Lesk trůnu však může způsobit, že se Švejnarovi začnou ideály Paroubka i komunistů jevit jako slušné.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES