Smekni, stůj v pozoru. Ani předklon neuškodí.
Odposlechy, úniky, manipulace, prodeje a nákupy informací, to jsou problémy panstva.
Kdo sestoupí o pár pater níž, k lidu blíž, vidí nadutost úřadů, nepochopitelnou lhostejnost ke spravedlnosti, liknavost úředníků, všelijaká okresní spiknutí, která mají s neznámými a maličkými lidmi zamést, překroucené výklady zákonů, ospalost činitelů. Vidí poloprávní zem, plnou svévole.
Kritické pořady typu Černé ovce takových nespravedlností, které produkují orgány státu, uvádějí dost a dost. Po obyčejných lidech se šlape – jak se mají bránit, když je jim státní moloch částečně nepochopitelný a částečně zcela cizí? Pán nahoře, poslanec, doktor politiky, ministerský fiškus, ten se umí ohnat a kus spravedlnosti (i nespravedlnosti) pro sebe na státu urvat. Od obyčejného člověka tuto dovednost očekávat nemůžeme – tomu úřady ublíží, prach na to padá, nikdo se člověka nezastane. Zájmy místních kořistníků mají přednost. Příklad za všechny: Podvodník okrade banku i občana, škodu bance platí ne zloděj, nýbrž druhý okradený. Napravovat BIS, policii, snad celý stát, je jistě důležité a zásadní. Ještě zásadnější je napravovat ta nejspodnější patra státu – místopis drobných lidí, nepleťme se, je stejně drsný jako moresy nahoře.
Úniky a odposlechy jsou efektní ozdoby na rozlehlém korábu nezákonností a polozákonností. Nahoře je vichr, bitka pánů, sviští odhalení, vše a nic vychází najevo, nikdo tomu nerozumí. Dole v pozoru lid, s čepicí v ruce, předkloněný. Bude nějaká reforma dole?