Z listí vyleze nepoznaný hnus
Haiku
Diář Karla Steigerwalda
Padá listí, je podzim. Hodí se haiku: Na podzim, když padá listí, vylejzají komunisti. Tak si v rytmu kytary zpívával drzý lid v hospodách, když chtěl komunisty naštvat.
Haiku je to pravdivé. Komunisti zas vylejzají. Bude volba prezidenta, jdou nahoru. Mají státnické tváře, říkají různé názory, zda ten či onen kandidát, proč ano, proč ne. Jejich hlasy jsou potřeba. Je to směšné, protože po volbě prezidenta půjdou zas dolů. Někomu hlasy dají, nedostanou za to zas nic. Jsou to truchliví hrdinové okamžiku. Jediný, kdo by jim něco dal, je Ing.
Paroubek, který by šel podle vlastního vyjádření do koalice i s čertem.
Čert je ovšem ještě zlatý – ten nechystá kvalitativní změnu jako komunista Dolejš. Čert také nemá pozitivní vztah k vrahům Stalinovi či Gottwaldovi. Čert také neslaví výročí komunistické revoluce v nešťastném Rusku. Čert nechystal atomovou válku proti imperialistům a nepočítal s vítězstvím komunistů za cenu vyhlazení Čechů. Být čertem je přesto zakázané, být komunistou ne. Vláda Paroubka s čertem je nepravděpodobná, vláda s komunisty možná.
Zakázat komunisty by nebylo špatné – svobodu teoreticky ohrožují, nechutný je i pohled, jak všelijaké to vraždění a loupení vychvalují, zastírají a omlouvají. Češi je ale nezakážou nikdy, museli by zakázat sebe – komunismus u nás trvá a s léty se bude krok za krokem proměňovat v nějaký jiný hnus – nacionalistická nenávist vlastenců je jen staronová fangle.
Že existují komunisti, je problém hlavně estetický. Kdo se na ty tváře bazilišků má pořád dívat? Skutečný problém je, že trvá dál všechno, co vymysleli – jejich právní pořádek, jejich cit pro spravedlnost, jejich vkus umělecký, jejich názory filozofické nejen o pravdě a poznané nutnosti. Lidé, kteří odmítali sloužit v komunistické armádě, či z ní zběhli, mají dodnes potíže s rehabilitací – zběh je prý zběh. Zběh z komunistické armády je však hrdina, měl by dostat alespoň odznak, protože se statečně odmítl podílet. Podobnými dračími vajíčky z komunismu je zem prolezlá – debata o placení škol i doktorů se například vede, jako by na jedné straně byly školy i zdraví zadarmo a na druhé za peníze. To zadarmo je komunistická lež. Za peníze byly školy i zdraví vždycky, debata má být o tom, jak a kdo a kolik za ně platí. Komunistické „stát ti dává“ vězí v lidech dodnes. Ale stát také bere. Otázka je, kolik bere, co za to dá a komu a co sám zbytečně promrhá.
Zastřelit komunisty ozbrojeného člověka ve válce proti komunistům se má dodnes za vraždu. Když komunista zastřelí neozbrojeného člověka, je to třídní spravedlnost dodnes. Většina lidí, které komunisti zavraždili, se komunismu ani násilím nebránila. Z toho vznikla morálka, že násilná obrana proti komunistům nebo dokonce útok na komunisty je nemorální.
Běží v tom smyslu zajímavá debata: má se demokracie bránit proti extremistům násilím, nebo jen řečmi? Týká se to nejen komunistů, ale také neonacistů všeho druhu.
České žvanění se rádo utápí v teoriích o svobodě, o právu každého na všechno, případně o neškodnosti nesvobody, nebo o tom, že si za své extremisty můžeme sami, asi jako Američani za teroristický útok na N. Y. Také se rádi noříme do právních i jazykových kliček, hádanek, obezliček. Celé to mudrování má jediný smysl: zastřít, že to u nás se svobodou a její obranou je tuze chatrné. Ale komunisty už brzy odnese čert, který je o chlup lepší a k vládnutí vhodnější než oni.
Přijde nový čas. Bude zas padat listí a místo komunistů vyleze ven nový, dosud nepoznaný hnus. Tak hnusný, že se mu i rým v haiku vzpříčí.
Foto popis|