Dva osamělí pánové v Lánech
Haiku
Diář Karla Steigerwalda
Žádné příhodné haiku o samotě a politice se nenabízí. A přitom - nic není osamělejší než politik. I letošní novoroční oběd pana prezidenta s panem předsedou vlády v Lánech bude takový - obědvat budou sami. Dámy zůstanou doma. Tak to chce etiketa. Pan premiér je od paní premiérové odloučen a přítelkyni ke dvoru přivést nesmí. Oběd bude tak nudný, jak je nudné vše, co se děje bez žen. Oba páni to jen tak narychlo zhltnou, a pokud nedojde na barevné kořaličky, půjdou. Co také bez inspirující síly dam?
Z případu je patrné, jak etiketa ničí lidem život. Proč má paní Klausová sedět na Nový rok sama doma? A premiérovi sedí doma hned dvě dámy, přitom na oběd mohli jít všichni tři. Proč ta etiketa vlastně je? Co provedl Topolánek či jeho přítelkyně, že spolu nesmějí do venkovského zámečku? Totéž co miliony občanů, kteří smějí kamkoliv, teď už i bez hranic.
Hraběnka Chotková, žena následníka trůnu, ke dvoru nesměla vůbec.
Nesměla ani do habsburské hrobky - tam je jen cedulka, kde odstrčená hraběnka leží. Byla to hraběnka málo urozená, Habsburky to ponižovalo. Dnes už víme, že urození jsou všichni lidé zhruba stejně. Hraběnka by navíc dala dvoru Habsburků větší lesk a závažnost než psychedelická, věčně zasněná a zcela neužitečná císařovna Sisi, strádající nesmyslným, zato totálním sešněrováním lidskosti u dvora.
Vždycky se mělo za to, že ten, kdo lidem panuje, je zvláštní, výsadní, svatý, nejchytřejší či nejbělejší. Etiketa dvorů byla vždy jen systémem obtíží, které tu výjimečnost měly dokázat. Budiž, svatost lze dokázat i tak, že se panovník vznáší, aby se hlíny nedotýkal, nebo je, jak říkal Stalin, člověkem zvláštního avantgardního ražení: je nejpokrokovějším ze všech. Ale jak to udělat s prezidenty a premiéry? Svatí nejsou, ani avantgardní. Nehodí se, aby se vznášeli ve svatém ovzduší či nám sekali hlavy. Jsou to úředníci státu. Neříká se jim Výsosti, nýbrž Dobrý den. Slouží nám, drží zákony, zvolili je lidi, příště zas budou volby, lidi je zvolí, nebo ne.
Nic víc to už neznamená, i když to, co to znamená, je hodně. Možná je největším objevem lidstva, velkým jak teorie relativity, že vládce není Boží syn, nýbrž obyčejný pán, který vyhrál volbu a který ji jednou zas prohraje. Masaryk krásně říkal: Já pán, ty pán. Dnes by musel dodat: Já paní, ty paní.
Proč tedy ta etiketa? Milenku dnes například skoro každý pán má. Kdekdo se rozvedl. Ženy mají milence a také se rozvádějí. Někdo jich má i víc. Už i faráři vznášejí v tomto směru nároky. A proč má trpět premiér, milenka sedí opuštěná, naštvaná, proč má trpět prezident, jehož žena totéž - sama doma - jen kvůli tomu, co zbylo v Evropě po urozených svatých pánech?
Je naším zvykem skoro žádné předpisy nedodržovat - prý je svoboda, třeba i na žhavá kamna zadkem sednout - ačkoliv je to zakázáno nebo se to nedělá. A v tom nedodržování všeho nesmí najednou přítelkyně do Lán, ačkoliv jde o předpis ze všech nejmalichernější, navíc z dob, kdy se veličenstva vznášela na zlatém oblaku, zatímco dnes jen jezdí autem do práce a na hlavě už nenosí chochol.
Je ale etiketa, která má větší křídla, než si dokázali Habsburci pomyslet.
I zde měl Masaryk přesný názor. Je to pěkný člověk, říkal o lidech, kteří tu neviditelnou etiketu měli. Nač dál slova, víme všichni, co se myslí. Kdyby každý či každá, kdo jsou něčí milenec či milenka, nesměli s někým jiným na oběd, v Čechách by se neobědvalo.
Tak si vlídně a se soucitem vzpomeňme na Nový rok na ty dva osamělé pány v Lánech. Oběti etikety. Ano, etiketa je blbost nenová, doplatila na ni už stará Chotková.
Foto popis|