Lenin řešil kouření lépe než naše Sněmovna
Pronásledování kuřáků je zajímavý fenomén. Pro nekuřáky je to důkaz svobody nečichat kouř, pro kuřáky naopak důkaz státní zvůle, která strká nos do všeho. Je překvapivé, že se právě z něčeho tak efemérního, jako je kouř, stal předmět vášnivého sporu mezi zastánci svobody a zastánci státních regulací.
Kdo však zná dobře životopis Lenina, nediví se. Problém kouření řešil Lenin již v březnu 1917, když jej s ostatními revolucionáři vezli v zapečetěném vagónu ze Švýcarska přes Německo do Ruska, aby rozvrátil ruskou vládu. Soudruzi Radek a spol. chodili kouřit na záchod, aby neobtěžovali soudružky. (Zejména soudružky Krupskou a Ravičovou, které nikdy nekouřily, což se mezi soudruhy vědělo.) Ale to způsobilo, že se v chodbičce tvořila fronta a revolucionáři byli před věčně obsazeným záchodem vystaveni – Lenin to nazval decentně – značnému nepohodlí. Správně si uvědomil, že ohleduplnost kouřícího Radeka k soudružkám je správná, ale vyvolává fronty na záchod, což je naopak nesprávné. Viděl, co dokáže dialektika pokroku a zpátečnictví i ve vlaku. Z jeho podnětu byl zaveden přídělový systém přístupu na záchod. Osobně nastřihal papír, vytvořil tři druhy poukázek pro všechny tři způsoby využití záchodu a komise (Radek, Zinověv, Ravičová) je vydávala soudruhům. (Viz Radek: V plombirovannom vagoně. in: Pravda 20. 04. 1924) Zachoval se výrok Grigorije Safarova, který se chtěl zalíbit Leninovi: Krupská má v kouření výjimku. Lenin výjimku zamítl.
Fronta v chodbičce se sice nezmenšila, ale ubylo hádek a nejasností. Došlo tak bezděčně i k zásadnímu definování příští socialistické státní správy. Přidělování poukázek na potřeby obyvatelstva v Rusku Lenin obohatil už jen o jeden moment: vyhození za jízdy těch, kdo se systému příčí. Lenin si pomocí regulace fronty u záchodu ověřil, že socialistické metody organizace společnosti vyžadují centrálně řízený koordinovaný systém určení potřeb a přidělování výrobků. A Radek již během střihání papírů viděl, že Lenin má předpoklady převzít vedení revoluční vlády.
Kdyby naše Sněmovna studovala Leninovy metody lépe než dosud, věděla by si s distribucí kouře rady. V zásadě jde o jednotu poukázek a potřeb obyvatel, o jejich centrální distribuci pod dozorem odborných komisí. Pro naši státní správu to není nic cizího, má zkušenosti. 28. března 1917 mezi Bernem a Berlínem v 17.30 hod. řekl Lenin Iness Armandové: Všechno je otázka dostatečného počtu komisí, směrnic a proškolených úředníků.
Toho všeho máme i v ČR dostatek. Je třeba jen věc zorganizovat, vydat poukázky a zastřelit pár kuřáků pro výstrahu. A bude pokoj s kouřením.
Státu se uvolní ruce. Bude se moci vrhnout na problém velkých jedlíků, což je stejně škodlivé jako kouření. Postup už známe.
***
Soudruh Radek chodil kouřit na záchod, aby neobtěžoval soudružky
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES