Tugendhat: stát nástupce gestapa?
Příběh vily Tugendhat je jednoduchý, tragický a pro dvacáté století nejen u nás typický. Postavil ji za své peníze československý občan. Zanedlouho, po zániku čs. státu, občana označil německý okupační režim za podčlověka. Jeho rodinu určil k zavraždění a vilu ukradl pro potřeby gestapa. To vše udělal na základě vědeckého světového rasistického názoru, z nějž vyplývá, že podlidé nemají nejen nic vlastnit, ale nemají ani být.
Po zániku nacistické okupace se jakýmsi právním nástupcem gestapa stal československý stát. Vilu vzal gestapu a nechal si ji. Na základě komunistického vědeckého světového názoru definoval podlidi, kteří nemají nic vlastnit, jinak než nacisté. Třídně. Vilu si podle té vědecké věrouky ponechal. Přesněji řečeno, Židům nevrátil nic, zato sebral majetek dalším občanům. Nacistický záběr krádeží rozšířil na každého.
Pro toho, komu by vadila přímá krádež, vznikly všelijaké pomocné teorie, vypadající lépe. Například „patří všemu lidu“. Nebo: „národní kulturní památka“. Nebo dokonce: „stát je povinen pečovat o kulturní památky, a proto je spravuje a vlastní“. Tyto kulturní floskule měly stejný význam jako komunistické učení: ospravedlnit krádeže.
Komunismus je pryč, ale pomocné teorie zůstávají a žijí. Opírají se o teorie „záchrana památky“, což je hodnota vyšší než vlastnictví památky, a o teorie, že stát nesmí kulturní hodnoty pustit z rukou, ať už je ukradl nebo ne, protože má jakýsi svatý úkol o ně pečovat.
Ponechme stranou, že převažující „péčí státu o kulturní památky“ byla jejich likvidace a masové devastování. Stát se v žádném případě neukázal jako „ochránce památek“, nýbrž jako nebezpečná škodná. Po padesáti letech jejich správy docílil především rozpadu a definitivního zániku mnoha památek, které předtím ukradl. Nepolepšil se ani po pádu komunismu. Vždyť i ta vila Tugendhat je ve špatném stavu a místo oprav prožívá jen tahanice úředníků.
Argumentem této stati ovšem není, že stát se o památky stará špatně (což je pravda), nýbrž že stát památky nemá lidem krást, a když je kdysi ukradl (byť s pomocí gestapa), má je bez okolků a zbytečných hloupých řečí vracet, ať už s nimi vlastníci a dědicové hodlají dělat, co sami myslí. Je daleko škodlivější pohrdat vlastnictvím a dědictvím toho vlastnictví (dokonce za cenu masové devastace památek státní péčí) než právo vlastnictví ctít, držet a respektovat i za cenu, že (někdy) některý vlastník svou památku sám devastuje (což lze snad omezit zákonem). Toto vše a ostudnou okolnost, že v případě slavné brněnské vily (nejen) je stát v trapné roli následníka nacistů, brněnské zastupitelstvo (a snad i jiné orgány) pochopilo a uvažovalo, že slavnou vilu Tugendhat bez obstrukcí vrátí rodině.
Ochota však neměla dlouhého trvání. Stačilo, aby rodina prodala v dražbě sochu (též ukradenou a vrácenou) sochaře Lehmbrucka, a všechno se zase vrací zpátky, do světa (komunistické) péče o kulturu. Vilu nevydat – majitelé by ji třeba prodali někomu! To je argument, který má nacistickou krádež ospravedlnit i dnes!
Je to bizarní: soukromník vytvoří kulturní dílo, čin, památku – a už spěchá stát památku mu vzít, uvalit na ni ochranu a dozor. Stát dokonce stanovuje kritéria, jak se má památka chovat. Sám nikdy žádnou kulturní hodnotu nestvořil, zato jich mnoho zničil a sem tam, pravda, něco, co zničil, zas opravil. Přesto se pořád věří, že má ochraňovat kulturní majetek soukromníků a že má ty soukromníky komandovat.
Podstata celého toho státního pečování je jednoduchá, ale zásadní. Předchozí režimy kradly, vraždily, ať už to byli nacisti či pak komunisti. Pohrdaly právy lidí a zákony i vlastnictvím. Své zločiny omlouvaly všelijakými „vědeckými teoriemi“ práv rasy či třídního boje. Pro památky je nejlepší, když stojí v zemi, kde takové režimy nepanují, kde památka patří svým vlastníkům, a nestát v zemi, kde památky pseudoochrana státních úřadů krade, ničí a nechce vrátit.
Jistý senátor řekl: Vilu by měl prodat její dnešní vlastník, nikoliv potomci rodiny. Jenže dnešní vlastník je svého druhu sprostý zloděj. Kdo chce vědět, co to je ten postkomunismus, má to zde před očima.
***
O vilu se nikdy nestaral. Je v trapné roli následníka nacistů, kteří ji ukradli. Kradené drží a ještě rodinu vlastníků kádruje. A říká té krádeži péče o památku.
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES