ČT: usměvavá normoška

Publikováno Wednesday, April 04, 2007, karel steigerwald

Česká televize dostala pokutu sto tisíc za to, že do denního vysílání v reklamě pronikl vetřelec z thrilleru Vetřelec. Takové bigotní ochraně dětských duší před násilím se musí děti v éře internetu jen smát.

Cynický satirik by napsal, že do České televize pronikli vetřelci daleko strašidelnější. A hned tři. Milicionář, komunista a spolupracovník StB. Vytvářejí komunistické trojhvězdí apoštolů – ikonu komunistům dražší než zprofanovaná trojice dělníka s kladivem, žnečky se srpem a inženýra s kružítkem. Těchto vetřelců si žádná rada pro vysílání nevšímá. Přitom psychika dítěte může být pozemskými strašidly – dusotem milicionářů, šepotem udavačů StB či řevem komunistů rozhánějících kulaky – poškozena mnohem víc než kejkli z kosmu.

Pišme však vážně: ředitel ČT porušil zákon, podředitel Lambert jej porušil také, Rada České televize to toleruje, nikdo na ně prý nemůže, protože jsou veřejnoprávní a nezávislí. Jakési chvění ale mají. Předělávají pracovní řád, aby z něj vymizela podmínka, že vedoucí pracovníci nesmějí být estébáky či milicionáři. Vedou také jakýsi právně morální spor – zda estébáctví či milicionářství je, či není závadné, a očekávají, že získají u soudu pozitivní dobrozdání. Je to právní unikum – existence funkcionáře je nezákonná, předělá se tedy zákon. Nebo se alespoň vyvolá mlhavý spor, že zákon říká, co neříká, případně že platí, co neplatí, a naopak. Nebo že ta nezákonná figura je dobrý člověk, odborník, hodný a čestný muž.

Od časů, kdy být milicionářem se považovalo za hanebné, jsme pokročili velmi vpřed a doba, kdy se ty hanebnosti budou vychvalovat, není daleko. Milicionáři však nebyli žádní žoviální břichatci, nýbrž dosti kruté bratrstvo násilníků – v roce 1969 bez rozpaků a brutálně znásilňovali spoluobčany, od téže brutality je v listopadu 1989 dělil jen chlup. Neměli žádné odpadlíky, revizionisty. Byli spolehlivější oporou diktatury než StB, kde se alespoň občas vyskytl zrádce, přeběhlík či jiný osvícenec. Byli, řekněme s vědomím, kolik z nich to rozzuří, komunistickými SA-many. Sami si říkali „ozbrojená pěst“.

Hledat dnes paragrafy, jestli příslušník těchto oddílů má, či nemá právo řídit veřejnou televizi, je směšné a trapné. Na takovou věc snad ani žádný paragraf není potřeba – to by měl každému dát občanský cit – nakonec i tomu milicionáři. Veřejná televize, má to v zákoně, by měla být účastníkem veřejné diskuse o poznávání moderních dějin země – měla by být prostorem kulturního formování národního (státního?) vědomí, měla by zrcadlit všechny problémy naší moderní existence včetně komplikované a neslavné minulosti atd... Že by toto vše měl či mohl řídit někdo z komunistické trojikony, případně ta trojikona celá, je výsměchem jakékoliv vážně míněné reflexi, ať už paragrafy jsou takové či opačné.

Program ČT odpovídá tomu, kdo ji vede, dost dobře. Na jedné straně vynalézavá soutěživost se soukromými vysílateli a snaha trumfnout je v lidové zábavě, na druhé straně jen formální a netvořivé plnění toho, co zákon ČT ukládá a co neurčitě můžeme nazvat „veřejnoprávnost ČT“. Z ČT už dávno vymizela diskuse, veřejná debata, skutečně kritické a závažné reflexe současnosti, mizí „kulturní dimenze“ programu, stoupá senzačnost a bulvárnost. O reflexi a poznávání minulosti mluvit ani není možné – krom vzácných výjimek typu Příběhů železné opony. Kdyby v koutě obrazovky nebylo logo, málokdy by divák poznal, jestli je v soukromé televizi, nebo v ČT, ale často by se mohl i zmýlit. Normalizace v pojetí ČT se jmenuje „usměvavá normoška“. Spor o komunistickou trojici v čele ČT a trapná úroveň toho sporu jen vnucuje otázku: toto je televize veřejné služby? Ta otázka je asi mnohem důležitější než (jak říkali komunisti) morálně-volní kádrové předpoklady vetřelců.

Možná je to vše výstižnější, než si myslím: státní znak, na něm komunista, agent estébáků a milicionář – nevystihuje to nejlépe ducha doby? Ti tři jsou opravdoví hrdinové naší doby, ať žijí.

Foto popis| KAVKOVSKÁ TROJICE. Jiří Janeček, Martin Švehla, František Lambert.

Foto autor| KRESBA: V. TEICHMANN

O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES