V českém rybníku nic nežbluňká. Kvák
Haiku Karla Steigerwalda
Diář
Cikán se proměnil v Roma. A co Rom?
V koho se promění on? Co právě čtete, se může jmenovat haiku. Haiku je japonská minimalistická poezie, která na několika slovech vyjádří velice existenciálním způsobem skoro nic. Jedno z nejkrásnějších haiku zní: Pradávný rybník.
Jen skočí-li tam žába, zažbluňkne voda.
Toto vrcholné haiku napsal kolem roku 1684 básník Bašó z Tokia.
Haiku se mi zdá pro svou soustředěnou prázdnotu vhodnou formou pro popis našeho politického světa. Nic, nic, pak žbluňk.
Humorista-hudebník Mládek napsal dokonalou parodii na úvahy rasistů a podobné havěti. Zveřejnil ji pod názvem Křížením národů vzniknou bastardi. Cituji: „Co si máme myslet o jednom z amerických prezidentů, který měl východoevropskou krev a který usnul jedině v díře vyhrabané v zemi. Jedl na stříbře, chodil po kobercích, ale na noc si musel jít lehnout do zemljanky vykopané za Bílým domem.“ Tato brilantní parodie byla s bouřlivou nevolí přijata některými našimi profesionálními humanisty a bojovníky za správné myšlenky a ideály. Z Mládka se stal rasista, přirovnali ho k Hitlerovi, obvinili, že nás infikuje virovou nákazou.
Je to vědomý bacilonosič a parazit, kterého je třeba izolovat, sterilizovat, rozuměj vyhladit.
Je to zábavné, ale hořké nedorozumění. Proti duchaplnému a hravému recesistovi stojí hněv nesmiřitelné bigotnosti. Zatímco Mládek šíří posměch a veselí, protistrana chce vtipálka zlikvidovat. Mládek se šklebí a vyplazuje jazyk ve jménu srandy, nejlepšího koření proti hnusu. Protistrana, kterou ze soucitu a galantnosti nejmenuji, protože je to bohužel i žena, chce vyhlazovat ve jménu humanismu, pravdy, svobody.
Jako by fašismus, z kterého je Mládek obviňován, sídlil na druhém konci té hole – u humanistů.
Prožíváme každou chvíli všelijaké vášnivé boje. O to, co kdo kdy řekl a co to znamená. Teď v tom zrovna lítá Topolánek se svými dny, které přijdou, lítá v tom Čunek s opálenými. Hází se rasismy i nacismy. Kdysi měl potíže nakladatel, který vydal Hitlerovu knihu – prý vůdce propagoval. Verbální boje proti nacismu, rasistům, fašismu a co já vím čemu ještě jsou hlučné, vášnivé a nemilosrdné. Jsou také směšné. Všichni zájemci o práva a svobody lidí se rozvášní a vysypou svá slova. Opona spadne, konec.
Všechna ta tlachání – bohužel – neznamenají nic víc než kouřovou clonu, která má zastřít skutečnost. Například tu, že romská společnost žije strašlivě, že se propadá kulturně i civilizačně a že si s tím společnost Čechů neví rady a celá desetiletí nenabízí žádná řešení. Kromě hrstky osamělých se s Romy nikdo o ničem nebaví, nic neřeší, jen je korumpuje dávkami, případně někam stěhuje. Kdo chce vědět, co by se dělat mělo, ať se obeznámí s tím, co se v šedesátých letech dělalo v USA. Investovali do té věci lidé bílí i černí, vláda, státy i federál, veřejnost, různé osobnosti, tekla i krev a trvalo to dlouho, krok za krokem, výstřel po výstřelu. Napětí mezi černochy a bělochy se od těch dob výrazně oslabilo, poměry černochů se lepší. Jmenují se Afroameričané.
Ať se jmenují Indočeši
Cikáni se u nás také jmenují Romové. Je to bohužel jediná změna.
Účelem toho zlepšení bylo vyvolat falešný dojem, že se něco zlepšuje. Strážci čistoty dbají, aby Cikán nikdy už nikde nezazněl. I píseň „Cikánko ty krásná“ byla ohrožena.
Americký boj za rasové sblížení a toleranci u nás neběží. Je stokrát těžší než handrkování s Čunkem, co jeho hloupé výroky znamenají.
A tak se zase dostávám ke svému dnešnímu haiku. Být dnes Romem znamená totéž, jako být kdysi Cikánem. Je na čase vymyslet nové pojmenování. Problém se opět zastře, strážci čistoty budou zase hlídat, jestli někdo neřekne rasisticky postaru Rom, místo aby řekl správně a korektně Indočech. V českém pradávném rybníku nic nežbluňkne.
Kvák.
Foto popis|