Haiku, haiečku, haiku zelený
Diář
Haiku Karla Steigerwalda
Ohaiku, té minibásnické formě z Japonska, je v Čechách zmínka v písni Haiku, haiečku, haiku zelený. Češi to píšou s „j“.
V té písni, bůh ví, jak do ní japonské haiku zabloudilo, se zpívá, že se hněvá mé potěšení, což odpovídá současné situaci ve vládní koalici a zejména poměrům mezi Tlustým a Topolánkem. Ten, na koho se hněvají, je Topolánek, a tím potěšením je Tlustý. A naopak. Každý ví, že Tlustý byl vedoucí činitel pravicové reformy, ale že mu nedali ministerstvo financí a že nakonec navrhli jinou reformu.
Oni zas nepovažují Tlustého za žádné potěšení - z vlády mu vzkazují, že je blázen, že fantazíruje, kdežto on jim do vlády vzkazuje, že jsou lháři a podvodníci a že ty jejich škrty nejsou žádná reforma, nýbrž jen blábol.
Je to hezká situace. České haiku ji oceňuje veršem „na mě se hněvá, příčiny nemá“ (rozuměj vláda na Tlustého a naopak). Radost má také Ing.
Paroubek. Nic lepšího než tuto rozhádanou partu si nemohl přát.
Mysleli jsme, že Tlustý, Topolánek, Kalousek, Bursík a spol. mají reformy dobře nejen připravené, ale především domluvené mezi sebou. Že se o podobu té reformy pohádali, porvali a pobili už dávno předem, doma, za dveřmi. Že když konečně sestaví vládu (o které každý věděl, že tak nějak plus minus sestavena bude), vyvalí na nás jasný, jistý, neochvějný koncept, který budou všichni po domácích rvačkách podporovat, nikoliv torpédovat.
Jenže u nás je každá ložnice veřejná. Rvačky běží teď, procenta DPH poletují jak oškubaní andělé, miliardy se sunou sem tam, toto se předělá, pak zas ne, protože spíš něco jiného. Už tomu ani neříkají reformy, nýbrž první třetina, ačkoliv vědí, jak dopadli hokejisti v Rusku. Jako by sami chtěli s celou reformou vypadnout už ve čtvrtfinále.
Haiku pojednává o hněvu, ale také varuje: nejsem tu jen já, jsou tu také šífaři a mají šíf už naložený a k ránu, když milá by chtěla ze šífu dolů, už bude po volbách a nepůjde to. Poslední průzkumy preferencí politických stran ukazují, že české lidové haiku má pravdu - ČSSD dotahuje ODS, Paroubek má naloženo, šíf plný, ani má milá by ze šífu už neslezla.
To je však vládní koalici jedno. Slíbili ostrou, razantní a smysluplnou reformu, dobře připravenou, vyladěnou, obhájenou. A řekli: buďto reforma, nebo předčasné volby. Šašky dělat nebudeme. Teď nabízejí, říká Tlustý, jakýsi vyčichlý čajíček, který jim také vynese předčasné volby. Vláda říká, že je koaliční, a že tedy logicky musí přinést kompromis, jakousi první třetinu, která uspokojí všechny tři koaliční strany. A proč prý to Tlustý nechápe. Někdy však může mít kompromis takovou podobu, že neuspokojí nikoho, ani autory toho kompromisu.
Ať už je reforma ta či ona, nejhorší její variantou je ta, která je nejistá, kolísavá, kterou sami tvůrci nehájí jasně, která v řadách předáků vyvolá rozkol, nadávání, stále nové a nové varianty a nová a nová čísla. Lidstvo reformy nestuduje a účinek reforem je vždy plíživý - dobro i zlo přinášejí pomalu a se zpožděním - reformu lidstvo posuzuje podle jistoty, šarmu a rozumu, s nímž ji výrobci reforem prodávají. Haiku by k tomu mohlo zpívat:
„Má milá, strč návrhy do batohu, naší vládě nepodrážej nohu.“ A ta milá by odpověděla: „Nepodrážet nohy vládě to bych ráda ale já nejsem politické mládě a vy žádná pořádná vláda.“
Foto popis|