Reforma se utrhla, brumm, brumm
Haiku Karla Steigerwalda
Haiku o medvědech jsem nenalezl. Japonci zpívají nejraději o počasí a rostlinách, medvěd je nepřitahuje. A přitom se nabízí. Například: Medvěd má blechy v kožichu, reforma financí chcípla potichu. Jak spolu medvědi a reforma financí souvisí? Před časem jsme měli mít reformu financí. V téže době v Berlíně osiřel medvěd Knut. Obé se stalo miláčkem médií. Nejprve osudy medvěda. Matka jej po porodu odvrhla, což je v politice běžné. Medvědův sourozenec odvržení podobně jako někteří politici vyloučení ze svých rodných stran nepřežil. Bratr Knut se ukázal odolnější, asi jako politik Kraus, který už také přežil nejen soudruhy, ale i kakao.
Knut se stal hrdinou. Být hrdinou – to někdy vyžaduje málo. Stačí nechcípnout. Medvěda adoptoval německý zelený ministr. Stal se jeho matkou. Díky Knutovi stouply na burze akcie berlínské zoo. Na mobilech se objevila medvědova melodie. Brumm, brumm. Proslavil se singl Knut ist Cute (roztomilý). Ovšem někteří ochránci zvířat usilovali o Knutovu smrt. Vypukl nemilosrdný boj. Ochránci usilovali o medvědovu smrt, protože mu chtěli pomoct. Nechtěli strpět jeho ponižování tím, že je vychováván jako domácí mazlíček a hrdina lidu i médií. Lidská péče je porušení zákona na ochranu zvířat. To, že medvěda nechtěla matka, je hlas přírody, kterému mají lidé naslouchat, a ne piplat neperspektivního sirotka. Ten už navždy bude považovat lidi za medvědy a se svým životem si neporadí. Šlo o nemilosrdný střet dvou politických skupin: zastánců hlasu ryzí přírody a zastánců práva na život medvíďat. Jedni z nich představují levici, druzí jsou napravo. Hádejte, kdo je kdo.
V politice je to častá idea – zahubit někoho pro jeho dobro. Medvěd se rád nažere a cicmá s lidmi, ovšem nějaký profesionální činitel dobra s tím nesouhlasí a nechá dravce utratit.
A nyní osud reformy veřejných financí. Byla populární jako medvěd. Klidně jsme jí mohli familiárně říkat – držme se Smetanovy opery – Vašek. Jenže se našli lidé, kteří ji za reformu nepovažovali a žádali ji utratit jako medvědího sirotka. Jiní naopak myslí, že se utrhla ze řetězu, zas jak ten medvěd, o kterém píše Sabina že se utrhl a pak zas že to žádný medvěd není, nýbrž člověk. Reforma také už není reforma, nýbrž balík stabilizačních opatření.
Lidem, kteří milují reformu, je to k smíchu, ale lidé, kteří reformu nenávidí, se nedají oklamat.
Žádný balík opatření, reforma to je! A utrhla se!
Reforma je jak ten sirotek, někde si brumlá. V popředí běží zápas nikoliv o ni. Společnými silami se navzájem udolávají zastánci reforem i jejich nepřátelé.
Politika opisuje manýry lidí. Pomáhat člověku za každou cenu, až do jeho ubití. Zamítnout reformu pro její nedostatečnou radikálnost, nebo tutéž reformu zamítnout pro její přílišnou radikálnost. Platí obojí. Schválit myšlenku, když ji říkám já, ale zamítnout tutéž myšlenku, když ji říká i někdo jiný. Krmit medvěda, aby přežil, a dát jej utratit, aby nebyl ponížen lidskou péčí. Samé cenné politické ideje. Spisovatel Smoček nechal v jedné své hře promluvit dobrodince: „Cože? Vy voláte o pomoc, když vám jdu pomoct?“ Ano, když vám jde na pomoc politika, volejte o pomoc. Japonec Topolánek ve svém koaličním haiku zpívá: „Reformní étos ve společnosti není, to ovšem celou reformu mění.“ Má pravdu. Topolánek. Brumm, brumm.
Foto popis|