Středověk: naval, hňupe, zimník, já jsem zákon
Každou chvíli slyšíme drsnou zprávu ze života exekutorů. Jak zabavili majetek člověka, který svůj dluh už dávno zaplatil, nebo jak zabavili majetek někoho jiného než dlužníka, například člověka, který má stejné jméno jako dlužník. Do těchto historií se nepěkně zamotal i prezident exekutorů Podkonický.
Seberou vám majetek. Omylem, či ze zlého plánu. Než se vše objasní, prodají ho. Je to jako ve středověku: oni jsou nevinní, vy se braňte.
A v novověku? Podstatou právního pořádku je, že trestán (a konfiskován) může být jen ten, kdo skutečně konkrétní čin (dluh) vykonal a byl odsouzen. Historky z exekutorského Divokého západu tomu neodpovídají. Svévole, arogance, bezohledné plenění majetku nevinných. Odpovědí na křivdy je jediné: exekutor není povinen odpovídat a vysvětlovat.
Dlužníci jsou mazaní, ale to nemůže exekutory legitimovat k zavádění středověku: naval, hňupe, zimník, já jsem zákon. Ostatně ani ve středověku to nebylo tak snadné. Už jedno z prvních právních ustanovení přemyslovských knížat znělo: Kdo si jde do tvrze stěžovat, tomu zimník vrchnost odebrat nesmí. Tak Přemyslovci chránili poddané před dravci. Nás před exekutory nechrání nikdo.
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES