Vandal proti vandalovi
Odsuzujeme hanobení mrtvých, proč neodsoudíme také zabíjení živých?
Nějací vandalové ukradli z hrobu ostatky Jánose Kádára i jeho ženy. Toho se mohou dopustit jen lidé přisuzující životu a smrti metafyzický, iracionální a transcendentální význam. Hanobení mrtvol ve jménu nejrůznějších ideologií a náboženství evropské dějiny dobře znají. V poslední době se tento druh vandalství považuje (alespoň v Evropě) za nepřístojný. Hanobení Kádárova hrobu také veškerá veřejnost odsuzuje, čin by asi neschválil ani nejurputnější nepřítel komunismu.
Odsuzovat hanobení hrobů není v naší době obtížné. Schvalování se může odehrávat jedině v politickém a kulturním podsvětí, které dnes v evropské společnosti hraje marginální roli. To ví každý. Je to bezpochyby pokrok – dnes by žádný evropský vládce neusekával hlavy zesnulých protivníků, nenapichoval jejich lebky na háky Mostecké věže ani nesypal jejich popel po silnici. Jsme zkrátka svědky kulturního a civilizačního pokroku.
Ale tento pokrok má své mouchy. Například vandalství spáchané na ostatcích Kádárovy rodiny je odsuzováno mnohem silněji než vandalství, které spáchal Kádár sám. A vyvolává mnohem větší rozhořčení. Kádár dal zavraždit mnoho lidí, kázal hanobit jejich ostatky, to vše za obřadného zpěvu komunistů. Odsoudit toto je obtížné – má to aspekty politické, osobní (kdekdo byl komunista), filozofické (komunisté se odvolávají na údajné humanistické zdroje). Důvodem Kádárova vandalství byly mnohomluvné komunistické teorie a přání ruských okupantů. Nazývat toto politické řádění vraždou a hanobením ostatků je v naší postkomunistické éře obtížné – málo lidí to uzná.
Řekne se: to byl přehmat doby a my zde máme nové čtení Marxe. Každý se raději pustí do odsuzování něčeho tak jasného a neproblematického, jako je vandalství nějakých magorů na hrobě státníka.
Ani hanobení ostatků Lenina evropská společnost nepovažuje za vandalství. Vystavování vycpané a chemikáliemi napuštěné mrtvoly tohoto vraha se hodnotí shovívavě: Rusové už jsou takoví. Kdyby někdo ke kádárovskému vandalství lhostejně řekl: „Maďaři už jsou takoví“, vyvolalo by to pobouření nejen Maďarů, ale asi všech Evropanů. Vandalství se nesmí lehkomyslně přecházet, jenže je otázka, co je vlastně vandalství a co je obřad úcty, nebo msty.
Evropa asi ušla jen půl cesty. Má dnes toto členění: když je někdo vandal z politických či jinak posvátných důvodů, zaslouží si úcty nebo alespoň shovívavé tolerance. Když je někdo vandal z polámanosti vlastní duše, stane se dobrou stravou pro profesionální humanisty a podobné šiřitele dobra. Přitom však mnohem víc zla a utrpení spáchá vždy vandalství spojené s politickými či náboženskými teoriemi, ne vandalství hrstky polámaných duší. Problém je, že evropská veřejnost si v náboženských a politických teoriích přihřívá svůj kastrůlek, kdežto na hrob Kádára si kastrůlek nikdo nepostaví, takže je příjemné a bezbolestné hanobení toho hrobu odsuzovat. Odsuzovat činy komunistů, nacistů či církve svaté, potažmo i třeba Zwingliho nebo Kalvína se lidem moc nechce. Museli by se dotýkat různých lidských pilířů: humanismu, sociálních poměrů, víry v Boha podle Říma nebo podle Luthera či Marxe. Vandal Robespierre je dodnes takřka nevinný, vina vandala na hrobě Kádára je jasná. Tento text samozřejmě vandaly na Kádárově hrobě neobhajuje, čehož by se někdo mohl chytit. Jen říká: neměří se stejně.
Stojí také za úvahu, jestli by někdo vyhrabával z hrobu ostatky Gottwalda nebo Husáka. Asi ne, vandalství Čechů je jiného druhu. Nemá metafyzické rozměry, nýbrž jen přízemně hulvátské. Otázkou je, co je horší – mystický vandalismus hrstky fanatiků na okraji společnosti, či vandalismus materialistický, rovnoměrně rozpuštěný v celé české kotlině. To první je efektní, fotogenické, to druhé není skoro vidět, ale krásu života to otravuje velice.
O Kádárově případu si nanejvýš můžeme pomyslet: vandalové hanobili hrob vandala. Ale kdo toto posouzení uzná, když Kádár má tolik příznivců, kdežto hřbitovní vandalové nikoho?
***
Vandal Robespierre je dodnes považován takřka za nevinného, vina vandala na hrobě maďarského komunisty Jánose Kádára je brána jako jasná
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES