Dubčekova prima parta a boty z Drážďan
Českou televizi, toto semeniště netvořivosti, je třeba jednou pochválit. Polibek Dubčeka - pozoruhodný dokument doby, lidí, normalizace. Příběh ženy, která vůbec nerozumí svému osudu, a státníka, který je na tom stejně. V továrně měli prima partu, už když ji vyzvali, aby Dubčeka políbila. Prima partu měla později v bytovém podniku, kde ji v prima partě nutili vstoupit do KSČ. Vstoupila a nelitovala. Byla tam nakonec taky prima parta. Na KSČ se rozhněvala, když jela do NDR pro boty. Kdyby jí je vzali, špatně by to dopadlo. Na hranicích ji přehlédli, tak režim přežil. Po jeho pádu si otevřeli hospodu, je tam ráda, protože tam má, hádejte co? No jasně, prima partu.
Prima partu měl i Dubček. Točila se kolem věty: To udělali (Rusové) mně, který pro ně tolik udělal. A dělal, co mohl, ve zvláštním funkcionářském zaslepení až do svého největšího ponížení. Dvě postavy, které neporozuměly svému osudu, mezi státníkem a lidovou ženou žádný rozdíl. Dějiny s oběma mrskají jak nesrozumitelné vodstvo. Dubček však má u toho zvláštní charizma hrobařů. Jako později Gorbačov. Režisér Dolenský pozorně hrábl do spodních pater doby a uslyšel tam strašlivé věci.
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES