Škodí zaměstnancům
Všude tam, kde moc odborářská přerostla v moc politickou, nastal úpadek
Generální stávka je oblíbená rekvizita třídních bojů a předchůdkyně revolucí. Generální stávku teď plánují odbory proti reformě veřejných financí. Jednu, druhou, třetí a tak dál. Předáci se cítí jako vůdci revoluce. Předstírají, že hájí pravdu chudého lidu proti bohatým. Ta pravda zní: jménem lidu nic neměňte. Jako by odbory byly další politická strana, která vyhrála volby s programem „Hurá do dalších dluhů“.
Ale reforma veřejných financí není problém revoluční. Dokonce to ani není problém politický -když máte doma dluhy, je celkem jedno, jaký máte světový názor.
Ten vaše dluhy neovlivní. Kdyby dnes vládl Paroubek, musel by dělat plus minus podobnou reformu financí jako nynější vláda, přičemž by pro něj platily stejné zásady jako pro Topolánka: čím později začnu, tím to bude těžší. Toto vědí všichni politici.
Reforma, kterou nabízí vláda, vypadá, jako by všechny ty generální stávky už proběhly a stát už rozvrátily - je to reforma minimální.
Až se stane skutkem, otevře se nutnost jít dál - do reforem radikálnějších. Co nasadí odbory pak? Nadgenerální stávky? Barikády?
Vláda ČSSD šla osm let opačným směrem: místo racionálního řešení problémů státních financí nasadila vzestup státních dluhů. Odboráři by se měli sami sebe zeptat, pročpak během těch osmi let nestávkovali, že vláda problémy neřeší, nýbrž zadlužováním zastírá. Pod zadky všech včetně odborářů nastražila vláda ČSSD časované miny.
Když tam zůstanou, vybuchnou. Reformy se nedělají proto, aby lid zchudl a bohatí zbohatli - to je politická floskule pro ty nejprimitivnější. Reformy se dělají proto, aby stát fungoval, aby hospodářství běželo racionálně a rentabilně, aby sociální péče byla úměrná prosperitě a aby prosperita země vzrůstala.
V prosperující zemi bohatnou bohatí, ale bohatnou také chudí. A bohatnou i všichni odboráři. Ve státě s rozvrácenými financemi a s masovým plýtváním veřejných prostředků bohatnou jen odboroví předáci, nikdo další.
Generální stávky našich odborů by si mohly dát do čela průvodu transparent „Za pokles životní úrovně, za boj proti prosperitě!“
Odbory by měly investovat do zajímavých seminářů například o osudech Argentiny. Před sto lety byla tato země bohatší než Kanada. Pak politiku nahradilo odborářství, hájení „zájmů pracujících“ a „výdobytků“, prosadila se vláda odborů v zájmu „pracujících“, prosadil se Perón, který celou to demagogickou mašinerii řídil a využíval. Zemi to zničilo. Dnes na kanadskou prosperitu Argentina nemůže pomyslet a žádný kanadský pracující by se v Argentině, byvším ráji odborářství, nechtěl ocitnout.
Naše odbory, pokud se jim podaří zemi ochromit, mohou i dnešní minimální reformu zastavit. Co bude následovat? Odklady problémů. Další dluhy. Drátenické zákony, které časované miny pod našimi zadky nějak sešněrují, aby ještě chvíli nevybuchly. Pokles prosperity, životní úrovně a konkurenceschopnosti.
Komunisti čtyřicet let věřili, že očekávaný blahobyt užuž nastane. Protože nenastával, drželi pevně totální regulaci všeho - což očekávaný blahobyt odkládalo na nikdy, ať ho nařizovali sebevíc.
Odbory, bohužel, nejvíc škodí sobě samým, svému členstvu. Všude tam, kde jejich moc příliš vzrostla a převládla nad mocí politickou, přinesly zaměstnancům úpadek, protože přinesly úpadek hospodářské prosperity. Lidé nebohatnou odborářským výnosem, nýbrž hospodářskou aktivitou. Kdo ji podvazuje špatným financováním státu, děláním dluhů a nafukováním sociálního státu z korupčních důvodů, přivolává do země chudobu.
Měli bychom se zbavit ostychu a říci veřejně: odborářští předáci nezařizují pro lid blahobyt. Naopak blahobyt ohrožují. Místo aby se starali o korektnost vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, dělají už dávno „velkou politiku“ iracionálních slibů a požadavků ve prospěch ČSSD a KSČM. Zastupují sedminu zaměstnanců, ale mluví jménem všech. Vypadají jak figury z předminulého století. Sejí vítr.
Když uspějí, nesklidí bouři, nýbrž chudobu.
***
Místo aby se odbory staraly o korektnost vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, dělají už dávno „velkou politiku“ ve prospěch ČSSD a KSČM
Foto popis|
O autorovi| KAREL STEIGERWALD komentátor MF DNES