Zavřeli nejdřív Baťu. Pak celý národ
Včera obnovil městský soud v Praze trestní řízení s J. A. Baťou. V roce 1947 jej odsoudil Národní soud k patnácti letům vězení a ztrátě majetku za to, že se veřejně nepřihlásil do odboje proti nacistům.
To je provinění neobyčejně pozoruhodné. Více než devadesát procent českého národa mělo být tehdy tak odsouzeno. Kdo se veřejně přihlásil k odboji? Odsouzeni měli být i ti soudci, kteří Baťu odsoudili. Ani oni se veřejně nepřihlásili k odboji proti nacistům. Kdyby se veřejně přihlásili, nacisti by je popravili a po válce už by nemohli tvořit Národní soud. Proč tedy soudili Baťu a nesoudili většinu národa? Co by to muselo být za věznici, aby se tam vešlo dvanáct milionů občanů Československa? A kdo by je tam hlídal? Pěkný by také byl rozsudek: K trestu vězení se odsuzujeme i my, členové Národního soudu, protože jsme se veřejně nepřihlásili k odboji.
Zavřeli ale Baťu. Většině to prošlo. Zkušený čtenář už tuší další paradox: Baťa s odbojem výrazně spolupracoval, zatímco ta většina ne. Ale trest národ Čechů dostal. A ostrý. Čtyřicet let vězení pro všechny. A pak že všechny nelze dát za mříže. Lze. Za mříže i za dráty.
O autorovi| KAREL STEIGERWALD, komentátor MF DNES