Měli bychom mít nějaký radar i proti Rusům?
Kdevětatřicátému výročí okupace nám ruský stát dal zajímavý dárek. Jasně a řízně nadiktoval právě 21. srpna ruský generál českému státu, jak se má chovat k americkému radaru.
Buďto nepovažuje Rus toto datum za něco důležitého, a že nás o tomto datu okupovali, si ani nevzpomene, nebo je to naopak - právě 21. srpna se hodí Čechům připomenout, kdo je pán a kdo ne.
Nedostatek taktu je častý rys ruské zahraniční politiky. Druhým častým rysem je ruské komandování, obsazování a ovládání okolních států. Třetím rysem, dosti neobvyklým, je, že tato imperiální politika nepřináší Rusku prospěch, nýbrž zaostalost. Pokud má úspěch, doplácejí na ni nejen obsazené a ovládané národy, ale hlavně - div se, světe! - ruský lid. Okupace cizích zemí mu přináší utrpení, bolest a chudobu. Podivný paradox ruských dějin.
Radar v Čechách žádná ochrana proti Rusům není - těžko by déšť tisíců ruských střel registroval. Obecně se věří, že Rusové také žádné agresivní nebezpečí dnes už nepředstavují. Jsou na cestě k demokracii a mají hodně vnitřních starostí. Starost bychom měli mít i my - je to skutečně tak? Proměňuje se Rusko? Bude z něj normální demokratická země? Nebo ruský imperialismus nekončí a my bychom měli mít nějaký radar i proti němu?
Rusové se dnes vymezují proti demokratickému Západu a proti USA mnohem víc než proti nedemokratickým agresivním režimům planety. To je zneklidňující. Koho vlastně považují za nepřítele? A jaký dar pro nás budou mít za rok - čtyřicet let po agresi?