Na kozlíku poslanec sedí, vyje a vyje
Haiku
Diář Karla Steigerwalda
Haiku politické, ryze aktuální: Slepý vypravuje hluchému, co kde vidí. Tak funguje svět moderních lidí.
Poslanec Hovorka, který se postavil proti své straně, má mnoho předchůdců. Ve Sněmovně sedí Melčák a Pohanka. Starší lidé si pamatují Wagnera, Kotta. Všechno jsou to přeběhlíci, to si pamatujeme. Proč přebíhali, neví skoro nikdo. Wagner měl něco s bankami, Kott s alkoholem, poslední Hovorka nechce poplatek v ordinaci. Společné mají přeběhlíci to, že jsou čestní, že nemohou hlasovat proti svědomí a že drží zásadu, která je nade vše. Ve skutečnosti si tu zásadu nikdo nepamatuje, všichni si pamatují to přeběhlictví a to, že přeběhlíci přešoupli moc z jedné strany na druhou.
Jak píše Neruda: poslanec ruku zvedl a změněn svět. Šlo vždy o hvězdnou hodinu přeběhlíků: každý je, dosud bezvýznamné, náhle zná.
Slast této hodiny je velká a pomíjivá. Kdo dnes ví, co jeWagner a kde je Kott? Tamtéž, to jest zpět do nicoty, půjdou jednou Melčák s Pohankou i Hovorka. Do dějin se zapíší v rubrice velcí přeběhlíci, zapomenutí hrdinové chvíle. Z morální zduřeniny, která nemůže dnes jinak než přeběhnout, stane se brzy zapomenuté nic. Jde o slast být pět minut na scéně před kamerami života. Slepá a hluchá slast. Zdalipak do jámy zásad spadne i poslanec Tlustý?Lépe na tom není ani bachař a poslanec Vondruška. Chtějí ho vyšetřovat, jestli nebyl krutý. Udavač Filip v tom hned vidí politické pozadí, bachař sám se cítí jako oběť čert ví čeho, protože byl bachař hodný. Jeho bachařský případ je prý politickým útokem na KSČM. Politický útok na KSČM to samozřejmě je: tato strana dotlačí až do Sněmovny bachaře. To je její hanba a je to také zpráva o té straně: libuje si logicky v tehdejších bachařích. Být za vlády komunistů v době bezpráví bachařem je výmluvné samo o sobě -ať už Vondruška byl víc krutý nebo málo krutý. Perverzní přeci je, že se k těm bachařům tehdy dal. Nemusel. Existuje jediný poctivý důvod být tehdy bachařem: úchylná slast, že může dát vězňům, nepřátelům socialismu, pořádnej kouř. K tomu je celá KSČM hluchá a slepá.
Právě probíhající reforma financí si zaslouží vlastní lidové haiku z hospody: Nešťastná formanská kobyla, když forman pivo pije, zatáhne za kolík, vyleze na kozlík a volá hyjé, hyjé! Vždycky jsem si myslel, laik, že stát si nejprve naplánuje a rozmyslí, kolik a za co chce utratit, a teprve pak mu z toho vyjde, kolik na to musí mezi lidmi vybrat. Koalice na to jde opačně: vede spor o to, kolik vybrat. Opozice tvrdí, že chudý lid bude zbídačen, koalice naopak, že zbohatne. Na kozlíku forman vyje, kobyla kamsi jde. Smyslem reformy, myslel jsem, je úsporný stát a hospodářská prosperita. Ne kdo na tom trhne a komu seberou. Daně mají být tak racionální, aby prosperitu povzbuzovaly a usnadňovaly. Z prosperity bohatnou všichni, nikoliv z přeskupování daní. Reforma se ale každému hodí k vlastnímu producírování. Jak ten vozka pivař sedí poslanec na kozlíku a slastně cumlá svůj marginální, částečný a podružný daňový dudlík - nedám pastelky nebo škrtněte pastelky. Nešťastná kobyla státu jede dál. A poslanec řve z kozlíku nejnovější daňový návrh: Chci slevu na daň z mraků a přirážku za slunce! Jinak ruku nezvednu! Někdo má mraků moc a slunce málo, to se musí kompenzovat. Tak vypadá poslanecká rozkoš z konání spravedlnosti - až do chcípnutí oběti. Hyjé, hyjé.
Krajané jsou Češi, kterým komunisti vesměs ublížili nejvíc. A kdo to za nimi dnes na kozlíku jede a pivo pije? Senátorka, bývala komunistka, hyjé, hyjé. Slepý vypravuje hluchému, co kde vidí. A člověk se za to stydí.
Foto popis|