Zákon o registraci milenek je nutný
Poslanec Paroubek vrhl do české politiky nový šrapnel: zákaz milenky. Co to milenka je, kdo má právo ji mít, jaká je její politická role a jaká práva má ona sama. Kdyby byl Paroubek žena, žádal by: zakažte milence. Ale milencem je sám, chce zarazit milenky.
Milenka je vývojové stadium každé ženy. Žena je pionýrkou, mladou sociální demokratkou a maturantkou. Tento hormonální vývoj je završen stavem „milenka“, po němž následuje pád do manželství. Muži mají milenky rádi, protože jsou něžné, hloupé, sexuálně inteligentní a na rozdíl od mazaných manželek důvěřivé. Milenky s tímto stavem spokojeny nejsou, a pokud nejsou vdané, usilují o manželství s milencem. Z toho důvodu přinášejí mužům neštěstí. Dobře ochočená milenka nahradí pět manželek, ale ochočenou milenku ještě nikdo neviděl.
V politice hrají velkou roli. Zatímco manželka je pro politika přítěží, existence milenky vytváří morální problém, který politikovi prospívá. Pomocí milenky se stává kancem, což je v koaličním jednání nenahraditelné. Předseda Paroubek dělá chybu, že se milenky zříká. Jeho předchůdce, Alexandr II., si nastěhoval milenku přímo do Zimního paláce. Dole chřadla carevna, v patře skotačila carova milenka s děckama. Do povětří vyhodili nihilisti jen cara, milenku nechali. Franz Josef měl za milenku herečku, ale podobně jako ing. Paroubek chtěl, aby se o ní mluvilo jako o přítelkyni. Hitler existenci milenky dokonale utajil, vylezl s ní ven, až když už to všechno krachlo. Paroubek ale chce, aby se o milence mluvilo, tak do toho šťourá. Myslí si, že to tím pádem nekrachne. Také by chtěl porazit Havla a Topolánka jejich zbraní: vy blondýnu, já blondýnu.
Bastardní podobou milenky je „přítelkyně“. Je to škaredá učená opice s brýlemi, která leze mužům do bytu a přestavuje tam nábytek, protože s ní nikdo nechce spát.
Proč Paroubek obdivuje právě tento titul, je nejasné. Asi mu nejde o milenky a přítelkyně, nýbrž potřebuje nový klacek na novináře.
Milenky se nasazují do boje, když se mění situace. Velký příliv milenek nastal v roce 1970. Staré soudružky šly k čertu, Husákovi funkcionáři si opatřovali mladé svazácké holky.
Ing. Paroubka, zdá se, také čeká nějaká nová etapa. Vážné ovšem je, že milenky mají obrovskou moc, ale žádná občanská práva. Být milenkou je nic, každá sestřenice je na tom lépe. Milenka je bita na hypotéce, na zdravotním pojištění i na důchodu, když jí kanec umře. Nedostane po něm byt a nemůže se bránit, když má kanec milenek víc.
Zákon o registrování milenek by vše vyřešil. Milenkám by dal důstojnost i práva, vnesl by do věci pořádek. Paroubek by si dal milenku registrovat a tisk by musel ztichnout. Nebo by si dal registrovat tři, ať mají ostatní trojnásobný vztek. Milenky by mohly dostat průkaz, který by jim dal i práva v tramvaji. Registrovaným milenkám by se mohlo proštipovat ucho nebo zašít pod kůži čip. Hned by čtečka viděla, která je čí a kam přeběhla.
Braly by dávky – ušlý zisk, bolestné a podobně. Milenky, které by si registrovalo víc mužů, by měly daňová zvýhodnění, zatímco ženám bez registrace, tzv. přítelkyním, by daně oprávněně stouply.
Ne každá žena milenkou být může. I v tom je zatím svévole, žádná pravidla, žádné komise a žádný předpis. A přitom je milenka důležitou institucí – z politiků, kteří mají pocit malosti, dělá velikány. Slavné milenky pak s těmi berany cloumají vždy podle svého a zlepšují tak dějiny. Viz madam Pompadour, Kleopatra, Marta Gottwaldová. Velké politické změny patrně čekají i ČSSD, když teď upadne do rukou tlumočnice. Pokud se z ní nevyklube nějaká vyčichlá neškodná přítelkyně.
Foto popis| Opora politiků, milenka, nebo přítelkyně?
Foto autor| FOTO: PROFIMEDIA
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES