Čeho byl Gottwald plný pytel?
Haiku
Udal mě čtenář přímo šéfredaktorovi, že haiku není, co píšu, nýbrž sedm slabik, pět slabik a zase sedm, přes což prý nejede vlak. Potěšilo mě, že umění udávat neochabuje, ale zarmoutilo, že s lehkovážností, humorem a hravostí neradno si v Čechách zahrávat.
Patří to k sobě: smrtonosná vážnost, pedanterie a udávání. Když berete svět jako zkamenělou pravdivost, kdejaký lehkovážník, co si se skutečností jen tak pohrává, vás naštve a odtud už si udání lehce ospravedlníte. Nejčastěji se to vyjadřuje slovem: znevažování!
Myslím, že to býval i trestný čin: znevažování socialismu, Husáka, Marxe atd. Dnes to snad není trestné, ale přísné oko všelijakých kontrolorů na nás hledí dál. S lehkovážností mají potíže i v zahraničí.
V Německu nastaly potíže s komedií o Hitlerovi. Je názor, že komedie, která Hitlera zesměšňuje, jej polidšťuje a uráží miliony obětí. To je názor, jako kdyby byl přímo od nás. Jde přece o to, jestli je komedie dobrá, nebo hloupá, nikoliv o to, komu se smí smát. Smích je přeci dobrý rentgen, který tupost lidí prozařuje, dívá se dovnitř událostí i povah, a když nějakého netvora typu Hitler zlidští, ukáže naopak bohatost jeho lidské obludnosti lépe, než když se vysmíváme nějaké zkamenělině bez duše.
Netvor s duší je mnohem obludnější a z jeho zvrácenosti se můžeme poučit. Hitlera ustavičně ukazují jako řvouna, Hitler ovšem byl také šarmantní a okouzlující. Jeho posluchači nejen fanaticky řvali, ale také se smáli. To by asi ani naši strážci vážnosti nepřipustili. Ale zjednodušit netvora na obludnost znamená neporozumět mu. Směšnost sesazuje voly z trůnu, ne vážnost.
Zažívám to i já. Hrajeme v našem divadle kabaretní féerii o vraždě Milady Horákové a o jejím vrahovi Gottwaldovi. A jsou diváci, které zlobí totéž, co asi zlobí některé Němce u komedie o Hitlerovi.
Prý tím, že Gottwaldovi dávám lidské rysy, zbavuji jej obludnosti.
Můj Gottwald je gargantuovský pytel krutosti, zbabělosti, úzkosti a strachu ze Stalina a z jeho vlastních kolegů - komunistů. Gottwald váhá, zda má dát Horákovou zavraždit, zmítá se pochybami i strachem a patlá se ve vlastní krutosti omezence. Myslím, že ti diváci nemají pravdu - odpuzující a komicky lidský a jímavě směšný Gottwald podle mého názoru mnohem lépe ukazuje na podstatu krvelačnosti, na jeho poraněné lidství. Můj Gottwald říká: Největší úspěch komunistů je duše na sračku.
Kdysi měl potíže Škvorecký -v románu Zbabělci zesměšňoval krom Rusů a komunistů i české maloměstské demokraty na konci války - to nekomunisty pobuřovalo. Totéž potkalo i Miloše Formana - proti filmu Hoří, má panenko se zvedla jednotná fronta strážců vážnosti, hasiči počínaje a prezidentem Novotným konče. Univerzální argument, který obíhá celou planetu: On se cynicky směje lidem, ale má se jako humanista smát s lidmi. Této výtky se dočkal Forman i v USA.
Nevážnost a posměváčky bychom měli chválit a podporovat. Život je hodně těžký, a když ustrne do věčné vážnosti, je ještě těžší. Nepřátel humoru je mnoho a vyskytují se všude. Uniknout jejich slídivému a karatelskému zraku je obtížné. Planou pravdou, neznají mezí. Jsou neustále na stráži. Střeží odkazy, památky, věčné hodnoty a svatá místa. Mají zásady, přes které nejede vlak. Kvůli nim jsou války, hladomory a globální oteplení planety. Ta už je nemůže unést. Vlak ale jezdí přes všechno, jak nás mnohá železniční neštěstí mohou poučit. Zkusím dnes nevážné haiku politické: KSČM je značka všech značek Gottwald byl pytel plný pilin.
Kdo čekal rým, toho zklamu.
Musí si ho dodat sám.
Foto popis|
O autorovi| Diář Karla Steigerwalda