Břicho a měšec, proti nim bláhovec
Haiku
Diář Karla Steigerwalda
Básník Machar napsal před sto lety haiku: Břicho s měšcem se teď Bohem stalo./Už všechno jedno, nějak bude dál./ V hodinách naposled to zahrkalo,/i ať si dojdou, čert aby je vzal.
Toto haiku se hodí připomenout. Zdražuje se kdeco, přidávají se nové poplatky, bude bída, hlad, ale zároveň stoupají mzdy, klesá nezaměstnanost a obchodní haly jsou nabité těmi, kdo se klaní břichu s měšcem. Opozice bojuje proti zbídačování, zbídačený lid je rád, že má zastání, sám pro nákupy na to nemá čas. S ponurým obrazem země souhlasí každý. Nade vším, řečeno po macharovsku, klene se dráp milionových kocourů z ČEZ. S názorem prezidenta, že teď je tu bohatství, jaké v Česku dosud nebylo, nesouhlasí asi nikdo. Chudoba a bída, to je český styl, ne bohatství. Když už se měšec a břicho někde objeví, hlavní starostí je neklanět se tomu.
Machar už to vystihl před sto lety. U Machara kupředu nelze jít, v hnijících vodách trčí stará loď, vesla spukřely, lotr si dává s lotrem přátelské pocely, páchne to tu zbytečně, ale i na to, píše Machar, si zvykneme konečně.
Kdo si myslí, že je nad tím, že pohrdá břichem i měšcem, že je myslitel z vyšších sfér, než je žrádlo a konto, i tomu vystavil Machar pěkný verš: Že trapno myslet, odstraněn je zticha už mozek z lebek. A kdo myslí přec, výsměškem pustým stíhají jej břicha a na pranýř je vstaven bláhovec.
Machara dnes nikdo nečte. Škoda. Pro opozici by to byl bohatý zdroj metafor, nadnesených příměrů, nadávek a trefných označení, na jaká se ani Dr. Rath nezmůže. Pro hloubavější čtenáře je to téma: Tak ono už tenkrát před sto lety bylo tak zle jako dnes? Co jste dělali, Češi, těch sto let? Nu, co jiného -bojovali proti břichu a měšci. Nebo ještě lépe: Češi jsou básníci, mají sto let totéž řemeslo: hlásit, že to ve staré lodi páchne, pukří, lotři se líbají a modlí se k břichu. Toto věštění je doprovázeno, čím jiným, sháňkou po žrádle, plněním měšce a zuřivostí, že někdo nahoře nechce víc dát, než mu dnes lze uškubnout.
Smělá dvoudomá kombinace nízkosti a výšky: pryč s břichy, naplňte břicha. Klaněti se břichu je ohavné, ale na plné břicho má každý nárok. Je to v listině lidských práv.
Při vstupu do Unie byly v Čechách jen dvě otázky. První z království břicha: Kolik nám dají peněz? Druhá, macharovská: Kolik nám vezmou svobody. Další pěknou dvoudomost nabízejí zelení: Žádný atom na výrobu elektřiny a žádné uhlí na výrobu elektřiny.
Nebo: Když chtějí odbory zvyšování platů, musí firmy zvyšovat ceny. A konečně: Radar postavíme, až začnou rakety lítat. Nikdy dříve.
Co nám mají slíbit oba kandidáti na prezidenta? Plné břicho a měšec, nebo boj proti zbožštění téhož? Odpověď je jednoduchá: obojí. Lidé milují, jak je vše v bahně, shnilé, hrozí bída, mráz, vedro, sucho a záplavy, ale také milují plná břicha a měšce. Proto český básník zpívá sto let stejně: loď hnije. Měšec a břicha naplnit neumí, tak opěvuje to druhé: boj proti nim. Někdo zatleská vždy, žal strhuje. Machar by mohl dnes kandidovat. Pěl vzletně, ohnivě, mohl by opozici sjednotit. Potíž by vznikla, kdyby vyhrál. Co pak? Čekalo by se od něj, že bude plnit břicha. To by selhal.
Macharův zpěv je krásný. Co to znamená? Lidi těší, že existuje někdo další, kdo to všechno zavinil. Ale jsou země, které mají Macharů málo. Tam, když zazpíváte: já nechci zlato ani šperk, nepřijde žádná úcta. Napíší o vás: básník zešílel, myslí, že mu někdo chce něco dát.
Zdravotnictvím léta protékají miliardy, odlétají do vzduchu. Co uděláme my, shnilá loď? Serveme se o třicet korun. Machar by pěl: Břicho sežralo měšec nakonec.
Foto popis|