Hitler nebyl tak zlej, zavedl rekreaci
Haiku
Diář Karla Steigerwalda
Komouši sou lidi zvláštního ražení, na čele maj ďáblový znamení. Tak zní haiku, které dnes už nikoho nezajímá.
Komunista Jičínský chválí komunismus, socialista Paroubek mu to podepsal, oba zvolí kapitalistu Švejnara, jehož předností je, že to není Klaus. Čunek chce do vlády, Bursík ho tam nechce. Když vezmou Čunka zpátky, položí to Bursík.
Vláda padne. Zelení vyhodí Bursíka a dají se k Paroubkovi, kam stejně patří. Když Čunka do vlády nevezmou, položí vládu lidovci, dají se k Paroubkovi oni a Čunek půjde do vlády. Je to prekérní situace. Jediný, kdo se v ní má dobře, je ten Čunek, kterého přinesl sám čert.
Aby lidovce nosil čert, je dost povážlivé, ale dělá to.
To je jen malý úryvek z české lidové politologie. Na krku máme ale povážlivé figury, například místopředsedu českých pacientů, jehož jméno mi vypadlo z hlavy dřív než jména Jičínský a druhové. Místopředseda pacientů řekl v ČT jako argument proti prvnímu krůčku zdravotní reformy, že s léky se neplýtvá, že se leda stane, že pacient si vyzvedne léky, a než je spotřebuje, tak na potvoru umře. Tím dojde k tomu, že léky v šuplíku zbudou.
Jestli někdo plýtvá, jsou to ti zesnulí. Logika tohoto pacientského ptáka se hodí v politice vždy - Jičínský nemá jinou. Třídí komunistické období do etap - dobrých i horších. Musí. Většinu těch etap podporoval, tvořil, z keců sešíval tzv. ústavy, musí dnes říkat že to ústavy byly. Jako intelektuál má za komunismus stokrát větší vinu než nějaký domovní důvěrník, který v duchu těch Jičínského ústav udával (třebas i někde ve vlaku) lidi. Jičínský svými prokomunistickými filipikami hájí ne komunismus, ale sebe. To je lidské, obvyklé, i když odporné. Jičínský má štěstí, teď se to obhajování hodí do politického krámu lidem, Paroubkovi zejména.
Vytváří se konkrétní politická fronta: komunisti, socialisti plus kdo se přidá. Jako politolog bych to nazval fronta nasranejch, případně prášky po zesnulejch. Paroubek jinou koalici nemá, chce-li vládnout. Jičínský je intelektuál, dodává mu k tomu ideologii komunismu jako dobra. Jestli k té dvojici ČSSD a KSČM přilepí hrstičku mandátů zelených nebo lidovců, je už jen otázka náhody, případně otázka neblahého Čunka. Tragédie české politiky: umí levou koalici jen s komunisty.
Co je dnes komunismus pro komunisty, nevím. Možná to už nevědí ani oni. Pro nekomunisty je to kobyla na handlování. Zastupitelstvy měst počínaje, paragrafy ve Sněmovně nekonče. Podivil jsem se zde před časem, že Švejnar chce být kandidátem té rudorudé koalice, která se za ním staví, když je, řečeno jejich slovníkem, kapitalistický vydřiduch, byť jen teoretický.
Snesl se na mě vodopád nadávek a výtek - Klaus vzal hlasy komunistů taky. Jenže Klaus nedělal s komunisty politickou frontu, to Švejnarovo uskupení dělá. Klause za hlasy komunistů ničili, Švejnara titíž už ne. Berou je, bude fronta. (A navíc: jak se dají nepřijmout v tajné volbě nějaké konkrétní hlasy, nikdo dosud neobjasnil.)
Co má chudák Paroubek dělat -vládu chce, tak komunisty chválí. Jinak ji mít nebude. Bere, jak říkal B. Brecht, kulhavou herku, jiného koně nemá. Jičínský kulhavost herky popírá. To je pro nás hnusné a v salonu komunistů nóbl. Zas jim nějaký myslitel nasadil andělskou tvář na ksichty. Nikoliv spolek vrahů a zlodějů, nýbrž jen: soudruzi se mýlili a přehmátli. Hitler taky nebyl tak zlý, postavil dálnice, zavedl rekreaci, odstranil nezaměstnané a přehmátl se s tím plynem, což zavinila politika dvou bloků. Kdyby mu USA nevyhlásily válku, mohlo být Německo demokratičtější. Postupujme vpřed s Jičínským v čele.
Foto popis|
O autorovi| Diář Karla Steigerwalda