Klaus a Švejnar, názor a nenázor
Senátoři ČSSD vyvinuli dost energie, aby prezidenta Klause dostali do zeleného salonku Senátu pod palbu sociálnědemokratických otázek. Měli být opatrnější, ne vždy se vyplatí mluvit před okem televizní kamery.
Klaus dlouho vzdoroval. Měl argument, že všechny jeho názory jsou veřejnosti za těch osmnáct let dobře známé, že je obhajuje a vysvětluje celá léta - nejen na ploše minutových otázek a odpovědí, nýbrž také v knihách, jichž na všechna politická témata, která senátory (a ostatní) napadnou, vydal mnoho.
Neměl motiv podrobovat svůj ucelený názorový svět poněkud teatrálnímu žánru, jímž debata před kamerami vždy je. Nakonec podlehl výtce, že se Švejnara bojí, a přistoupil na debatu v senátním klubu ČSSD.
Výsledek: bravurní Klaus. Přesvědčivá a jasná argumentace, logické myšlení. Názory, které nemění za týden. Nezajímavé, nepřiměřené otázky senátorů, jejichž smyslem nebylo něco se dozvědět (vše už se ví), nýbrž Klausovi zatopit a Švejnarovi pomoci. Proč ne, to je politika. Ale představte si Švejnara ne v zeleném salonku ČSSD, nýbrž v modrém salonku před kamerou a pod palbou senátorů ODS. Jak bychom hodnotili rovné podmínky obou?
Hrát si na debaty je farizejské.
Myslet, že tyto televizní přehlídky, které by se všechny mohly jmenovat „Vtipnější vyhrává“, jsou páteří demokracie, je nesmyslné. Jsou spíš zábavou - jedni chtějí politikovi zasolit, druzí mu drží palce - že se někdo dozví něco nového, je blud. Smysl (nevelký) mají jen pro politika neznámého. Může něco říct o svém myšlenkovém světě, o svých názorech, ale zase jen v heslovité podobě minutových výroků, které uspokojí pouze málo hloubavé diváky.
Švejnar o debatu hodně stál, potřeboval ji. Ale přiblížit senátorům myšlenkový svět liberála se mu nepovedlo. Jen opakoval fráze o správných cestách, nebezpečí spánku na vavřínech, velké konkurenci a nutnosti změny. Co tím myslí, není jasné.
Jasné bylo jen zesílené opakování levicových hesel, která si v poslední době na cestě od liberalismu k ČSSD osvojil. Jako kandidát levice před několika týdny ještě poněkud drhl, dnes už ladí pěkně. Dokonce i s tím radarem se blíží k Bursíkovi a třicet korun u doktora také už hodil přes palubu. Ještě že volby jsou brzy, bůh ví, kam by docouval či kam by ho dotlačili. Soustava levicových hesel, která nešťastně opakovali v otázkách i senátoři, je nakonec jediným myšlenkovým systémem, který Švejnar formuloval.
Pro kandidáta jednotné levice je to dost, pro amerického liberála málo. Švejnar v tomto pro něj příznivém terénu prokázal málo obratnosti a o výhodu se sám připravil. To není dobrá vlastnost pro příštího prezidenta. Klaus nepřízeň otočil ve svůj prospěch, což pro prezidenta dobrá vlastnost je.
Celá tzv. kampaň klade důležitou otázku: Volit se bude Antiklaus za každou cenu, nebo se budou zvažovat kvality? Senátní debata měla ukázat kvality Švejnarovy. Nepovedlo se to. Nejzajímavější bylo nakonec pokrytectví senátorstva. Dělalo, jako že hodnotí napínavý dostih a že chce znát odpovědi na otázky. Toto pokrytectví se nevyplatilo. Pět minut slávy jim vypršelo a každý potměšilec by chtěl být muškou zlatou, až bude Paroubek výkon svých senátorů hodnotit.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES