Plastoflašky z biotašky
Haiku
Diář Karla Steigerwalda
Pijme pívo přímo z flašky, ať jsou flašek plný tašky. Tak zní jedno slavné haiku. Opírá se o ideu, že flašky se pak vrátí do krámu a za stržené peníze se koupí nové flašky. Básník, který nebyl exaktně příliš na výši, chtěl takto (chybně, flašky by ubývaly) vytvořit jakési alkoholické perpetuum mobile.
Haiku o flaškách je dnes nesmírně aktuální. Na obzoru jsou flašky z plastu, vratné, zálohované. Je to Bursíka (a všech zelených) nosný program. Stojí na ušlechtilé ideji, jako to alkoholické haiku: plastových flašek se všude válí, když budou zálohované, lidi je vrátí. Problém tak bude vyřešen. Na různých místech se také válí flašky od vína a kořalek. Ty v Bursíkově výkupním plánu nejsou. Proč zelení diskriminují alkohol a upřednostňují vodu? Idea zálohování se líbí těm, kdo mají prázdných lahví hodně.
K Bursíkovi by se měli přidat pijáci vína a kořalek. Za ta léta, co jejich lahve nikdo nevykupuje, musí jich mít plný byt a okolí.
Ideologie vratných lahví stojí na lidské chamtivosti. Flašku za peníze dá každý rád do tašky a donese k okýnku. Ovšem lidé jsou mnohem chamtivější, než Bursík počítá. Nejenže zálohované lahve vrátí, oni je začnou vyrábět! Výrobní cena jedné plastové lahve je mnohem menší než ta nejmenší záloha, za kterou budou lidi ochotni lahve vracet.
A bude-li záloha vyšší než výrobní cena, vznikne nové hospodářské odvětví - výroba zálohovaných lahví. Bude to odvětví pro výrobce lahví nesmírně výnosné, ale pro obchody, které lahve musí v libovolném množství vykupovat, zničující. Brzy klekne celá prodejní síť a Bursík bude muset znovu zasahovat - regulací ve prospěch spotřebitelů.
Ekonomické legendy vyprávějí, že k této vtipné situaci už došlo v Německu. Talentovaný podnikatel dal v Litvě vyrobit miliony zálohovaných lahví a v Německu je vrátil. Nešťastná země se otřásla v základech a zvolila Merkelovou, protože hospodářství je vždy s politikou spojené.
Zavádět správná opatření je často nebezpečnější než zavádět opatření špatná. Aby se zmenšila ozonová díra, zavádí se biolíh. Důsledkem je ničení pralesů, zdražování potravin a biolíh, jako by se nám vysmíval, zvětšuje ozonovou díru. Od biolihu se ustoupí, ale pralesy znovu nevyrostou a mnozí lidé, kteří na biolihu hodlali vydělat, a proto celou ekoideu podporovali, zapláčou nad zmařenými investicemi. Až ztroskotá Bursíkova akce, zapláčou i ti, kdo už chystají výrobní linky na produkci zálohovaných plastových lahví.
České vesnice nesmírně smrdí. Města také. V zimě nejvíce. Smrad je dusivý, neprůhledný, pochází z pálení hnědého uhlí v prakotelnách.
Zelení zavádějí ekodaň z toho uhlí, což vzduch nevyčistí. Zaplatí všichni. A ti, kdo investovali do nesmrdících moderních kotelen, zapláčou: proč my, blbci...
Trhu se každý směje. Je nelidský, slepý, hmatá zlou rukou. Regulacím, které vesměs přinášejí lidem nešťastné následky, se nesměje nikdo. Byty se u nás regulují desítky let. Kolik jsme za tu dobu slyšeli vysvětlení o lidskosti, o spravedlnosti, o tom, že byt není zboží, nýbrž právo člověka. Nikdo se neptá, proč to tedy po desítkách let regulací nefunguje - proč je černý trh s předraženými byty, proč je bytů nedostatek, proč mladý člověk desítky let nemá šanci dostupný byt získat... Nelidské, lidmi pohrdající a slepé jsou regulace - ne trh.
Politici, kteří regulace plodí, neobchodují s předmětem regulací, nýbrž s těmi sladkými řečmi okolo. Flašky, byty, ekolíh - vezmi to čert. Hlavní jsou ty výklady - čistá krajina, čistý vzduch, právo na byt - politicky lákavé kecy, které lidé, postižení regulacemi, slepě rádi slyší.
Foto popis|