Vzhůru, psanci země, ke Grossovu paláci
Gross už zas vydělal hromadu peněz.
Spekuloval na dolaru a vyšlo to. Aby ne, když už máte desítky milionů, musíte vydělávat, to jinak nejde. Peníze skáčou za penězi. Nejhorší je, potvrdí každý boháč, vydělat první milion.
To Gross přeskočil, přinesl mu ho v igelitce strejc či jakýsi jiný čert. Tím se vyhnul bolestné proceduře - jak donutit první peníze, aby vlezly do prázdné kapsy.
Levicoví kritici hospodářské transformace devadesátých let mluví o tehdejší nedostatečné legislativě. Z Grossova příběhu je zřejmé, že se nezlepšila. A nejen z něj - pět v českých toho neškodného podivína, co vyplazuje na lidi jazyk, ta lidová legrace všech českých hospod to také ukazuje. Jenže taková legislativa, kterou by český důmysl nepřekonal, patrně neexistuje.
Od dob, kdy jsme měli pasy platné do všech států světa, které platily jen do Bulharska a NDR, víme, že psát na papír se může cokoliv. Život je jiný. Jakou zlepšenou legislativu chcete nasadit na Grosse?
V případě původu prvního milionu se vyšetřovala koupě Grossova bytu. Smlouva byla v pořádku. Tím se věc zavřela a každá legislativa mohla leda vzteky kopnout do nábytku. Grossův případ, jako i jiné, není z oblasti práva, legislativy, policie a soudů. Je ze světa zázraků. Z chudého předsedy vlády náhle milionář. To je zázrak. Co na něm chcete vyšetřovat? Vyplazenec Doležel si řekl o pět v českých, aby ležely na stole -soud v tom nic zlého nevidí, další zázrak. A proti zázrakům chcete nasazovat nedostatečnou či vylepšenou legislativu?
Úplatky, podvody, spálená země, tisíce tunelářů - to je nejčastější politická zbraň levice. Problematika hospodářské transformace devadesátých let se tímto slovníkem vykládá jako velká loupež, peklo zlodějů a tunelářů. Když na tento popis nasadíte legislativu, nevytěžíte mnoho. Případy se vlečou, rozpadají, mizí, spí, nakonec jsou všichni nevinní. Možná ano, možná ne. Jedno je nepřehlédnutelné: na hlavu kritiků (Zemanem počínaje, Paroubkem konče) ta kritika padá taky, a taky končí v rozbředlém nejasnu, viz Gross milionářem, Zgarba pozemkář atd.
Grossovy miliony nikdo nenatiskl navíc, něčí byly a nějak do Grossovy kapsy přiskákaly. Že to byl důsledek Grossovy finanční odbornosti a schopnosti, tomu asi nevěří ani on sám. Přesto orgány činné chtějí, aby lid uvěřil: pan Gross je poctivý a mrštný obchodník s penězi. Grossův případ je pěkný zejména proto, že je to muž solidarity, chudé počestnosti, korunkář, představitel drobného lidu, jehož zájmy hájil.
Jeho zbohatnutí je revoluční výzva: Vstaňte, proletáři, které hněte hlad, psanci této země, a dejte se na pochod ke Grossovu bytu. Tam kapitál plodí kapitál, tam z vašich mozolů vznikl bazén a pověstná mramorová psí budka.
Grossův osud je stejný jako osud Preisse z Živnobanky, kterému se pod polštářem líhly samy od sebe miliony. Pochod lidu na paláce měl by vést sám Gross (obývající českou verzi luxusu: palác, vestavěný do paneláku). Na svou obhajobu říká Gross argumenty, které revolucionáře vždy rozvzteklily nejvíc: soukromý majetek, svobodný trh a obchod, platné zákony.
Paroubek spokojeně pobrukuje, že ti jeho aféristi (biolíh, Zgarbovy pozemky, Grossovy tašky, Doleželův vyplazený jazyk) jsou nevinní.
Možná by, cítí se přece jako státník, měl mít strach. Kam až to půjde? Co všechno je možné?
Větší problém než dobrá či špatná legislativa je praktický výkon spravedlnosti. Zlepšení toho výkonu by mělo být ústřední politické téma všech, nikoliv šikovný nástroj politické manipulace, která se nakonec nevyplatí nikomu. Krom pochopitelně boháče Grosse.
***
Grossův případ není z oblasti práva, legislativy, policie a soudů. Je ze světa zázraků. Z chudého premiéra je zničehonic multimilionář.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES