Na počasí nemá politika žádný vliv
Haiku
Diář Karla Steigerwalda
Dneska je toho hodně, co se stalo: první podzimní mrazíky a plískanice, začínající konec babího léta, polední slunce ještě hřeje, listí už se jen sem tam drží větví. Nic se nedá vynechat, pozornost haiku si zaslouží všechno.
Mrazíky a plískanice nemusí ještě nic znamenat. Volby to byly krajské. Možná v zimě bude mnohem hůř, třeskuté holomrazy a vánice.
Představte si Sněmovnu jen oranžovorudou. Možné to je. Vítězství vždycky určují ti poražení, to si pamatujme. Nebýt poražených, kde by byl vítěz? Babí léto bylo krásné. Na tom není nic divného, vždycky to tak je. Malíř podzim, paleta barev a jiné hrozné školní výrazy. Podzimem celoroční kýč vrcholí. Až dojde ke globálnímu oteplení, podzim už nebude. To už nebude možné vzkřiknout, politiko, vlez mi na záda, a vyjít si do lesů, mezi ty příšerně kýčovité barvy, k tomu sladkému lesnímu zápachu hnití. Podzimu je politika jedno. Nereaguje na ni. Ať dopadnou volby jak dopadnou, podzim si jde svou cestou.
Svou cestou teď půjde i spousta politiků, kteří začnou náhle přebývat. Lesy plné členů ODS, lidovců, zelených, kteří jsou na podzim oranžovožlutí. Sociální demokrati z krajiny zmizí, naskáčou do úřadů a grémií, do výborů a komisí. Vsaďte se, že se dostane na každého. Židlí je vždycky tolik, kolik je vítězných zadků. Příroda je tu zatím pro všechny, ale politici pravice si ji užijí víc.
Nepočítejte s tím, že politiků nějak ubude. Místo těch, co půjdou do lesů na procházku, mrknout se, co tropí malíř podzim, vyskáčou ze zásobáren jiní. Lepší nebudou. Zas uslyšíme z nových úst, že budou reformy, že se to jinak zhroutí, což lidi nebudou slyšet rádi, protože se to zhroutí. Zhroucení nebude zprvu vidět: smrt se ohlašuje tancem, slunce bude dál hřát nad plískanicemi, jako by indiánské léto nikdy nekončilo, a lidi budou mít pocit, že se vrací léto. Nové krajské vlády to způsobí. Mají osvědčenou a voliči milovanou metodu: půjčky, dluhy, lidem dary. Když si krajský hejtman vypůjčí třeba přesně asi skoro sto miliard korun, připadne na každého občana kraje 75 854 korun ročně. To už je pěkné přilepšení, to může slunce hřát až do Vánoc.
Když si vypůjčí ještě víc, může na občana také ještě víc připadnout. Politika na počasí vliv nemá, ale počasí na politiku ohromný. Voliči nepřišli, že pršelo. Nebo hřálo slunce. Jeli sázet. Nebo sklízet. I básník zpívá v jednom haiku: Prší, prší, jen se leje a já chodím bez naděje. I v sobotu jsme si to zpívali, my pravicoví političtí idioti, jak trefně řekl vítěz Paroubek. A přitom nepršelo, zářilo slunce. I ten zlatý kotouč vyšel ze skrýše, co má v rudém šípku na mezi, by si zatančil s námi, s vítězi, napsal by básník Ivan Florian Skála. Mně se zdálo, že volby měly vliv i na slunce. Není to pravda. Večer zašlo, vítězové měli po parádě, zatímco my poražení jsme se sunuli plandavým krokem domů, kde nás čekala studená jen plotna a vztek manželčin.
Nejvíc ze všech to měl promyšlené Josif Stalin. Říkal, že i na naší ulici bude jednou svátek. A nad nacismem zvítězil v květnu, v květu, v máji veselém, aby i on sám, Josif, vypadal jako jaro, květ a máj. Sametová revoluce zvítězila koncem listopadu, proto z ní už nic není. Co byste chtěli, v plískanici, v mrazu, ruce studentů přimrzají k sestře pušce.
I Gottwald si vybral únor, beranici, zmrzlý řemen sestry. Nečetl Stalina pořádně, asi se mu strachem pletly řádky.
Paroubek by do toho nikdy nešel za plískanic. Proto máme teď krásný, zářivý podzim, hrající oběma barvami: oranžovou i rudou.
Ano, tiše do vody padá list, kraje jsou rudé, co s námi bude?
Foto popis|