Nechceš radar USA? Budeš mít ruský
Celá debata o radaru se dá přeložit do jednoduché otázky: ke kterému mocenskému uskupení chce Česká republika patřit? Pošetilci, nezodpovědní pacifisté a lidi spřažení s Ruskem řeknou: k žádnému mocenskému uskupení patřit nechceme. Tato odpověď nám nezaručuje bezpečí, ale Rusům zaručuje, že se jednoho dne dočkají návratu. Takto je svět zařízen, žádné neutrální ráje nejsou, pro maličké země tím spíš a pro Českou republiku, usídlenou na evropské křižovatce, dvojnásob.
Bojovníci proti radaru i bojovníci za radar by si měli otázku takto položit: Jaký radar chci?
Možná se jim pak bude lépe rozhodovat. Být proti USA je efektní, vzrušující, lidi to baví a shromažďují všelijaké protiamerické důvody.
Až se bude jednat o radaru z Ruska, nikdo shromažďovat protiruské důvody nebude, nikdo nebude demonstrovat ani hlasovat proti. Rusové u nás už měli rakety, dokonce i jaderné nálože, nikoho se neptali, nikdo neprotestoval, a jestli ano, tak ho rychle dali do vězení. Odpůrci radaru z USA jsou v paradoxní situaci: za to, že mohou protestovat, vděčí politickým svobodám, které právě USA představuje ze všech svobodných zemí nejvýrazněji. Až se naše země zas přesune k Rusům, bude po svobodách i po protestech. Kdo sleduje nynější putinovskou politiku, ví, o čem je řeč. Radar ano, či radar ne - to představuje komplex kulturních a civilizačních možností asi tak, jak ho představuje nabídka civilizace moskevské a washingtonské. Z nich je třeba si vybrat.
Češi mají odjakživa vzácný talent rozhodovat se v těch nejzávažnějších otázkách špatně. Vybrat si mezi atlantickou civilizací a civilizací ruského samoděržaví není obtížné. Všechna fakta jsou známá, informace na talíři, názory jasné, počínaje Havlíčkem (po návratu z Ruska), konče třeba tímto článečkem. A špatné rozhodnutí je přesto na spadnutí. Argumenty jsou už nashromážděny: radar je nezdravý, vrhá nás do područí USA, přiláká odvetu teroristů. Zdravotní závadnost je politický humbuk, věda ho nepotvrdila, područí nám hrozí, ale ne z USA, a říkat, že radar přiláká odvetu teroristů, je totéž jako říkat, kdo zamyká dům, láká lupiče.
Opozice, které v dobách, kdy vládla, radar nevadil, z něj teď učinila (vedle třicetikoruny) zásadní vnitropolitické téma, které má rozdělit národ a opozici pozvednout k moci. Je to hloupý obchod - místo hlubšího spojení se společenstvím demokratických zemí pofiderní čtyřletá vláda ČSSD. Ohrozit kvůli čtyřem či osmi letům moci bezpečí státu je divný obchod. Socialisti ho chtějí udělat. Pacifisti a jiní snílkové by si měli uvědomit, že být proti radaru z USA neznamená, že radar mít nebudeme, nýbrž že ho budeme mít ve stejné či jiné formě z Ruska.
Kde je mocenské vakuum, kde je vyklizený prostor, tam se velmoc, která je po ruce, přirozeně vsákne. Rusové se ještě neodmysleli z ideje, že Česká republika je maličké bližší zahraničíčko, z nevděčnosti Čechů dočasně kamsi zatoulané či vypadlé z hnízda.
Talent rozhodovat se špatně je vždy založen na špatně nastavené hierarchii problémů. Důležité pro Českou republiku není, kdo tu bude čtyři roky vládnout, nýbrž kam ta republika strategicky náleží: k samoděržaví, nebo k demokracii?
Vlády se střídají, žádná nevydrží dlouho, strategické umístění země je trvalejší děj - a vždy zemi něco zásadního přinese. Co přinesli Rusové, či přesněji Sovětský svaz, víme všichni. Pokud to zas chceme, a Rusové toho doma mají dost, buďme proti radaru z USA. Ale musíme to říkat vědomě: nechci radar, chci způsob vlády z Ruska.
Všechno ostatní jsou výmluvy nezodpovědných a krátkozrakých lidí.
***
Důležité pro Českou republiku není, kdo tu bude čtyři roky vládnout, nýbrž kam ta republika strategicky náleží: k samoděržaví, nebo k demokracii?
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald komentátor MF DNES