Nehrozí konec kapitalismu, jen svobody
Poruchy na finančních trzích jsou příležitostí pro populisty, aby se předvedli jako zachránci a starostliví hospodáři, kteří žijí pro blaho drobného člověka. Je to šance i pro proroky, kteří věští konec kapitalismu a otvírání nového (rozuměj zase socialistického) řádu. Těchto báječných šancí k mazání medu a slibů využívají politici všech barev a ve všech možných zemích. Lákadlo je tím větší, čím méně voličů problémům finančních trhů rozumí. Čím složitější jsou bankovní manévry a maléry, tím větší množství voličů na báchorky politiků skočí.
Opravný proces, kterým se mají finanční poměry napravit, je ve skutečnosti (úspěšný) pokus vlád proniknout ještě více a hlouběji do svobodného světa občanů za jejich peníze. Poměry, které mají rázná populistická opatření napravit, ve skutečnosti nenapravují, nýbrž prodlužují jejich trvání a zvětšují jejich závažnost. Zvětšují politickou moc vlád a jejich schopnost podle politických úvah redistribuovat hodnoty od jedněch k druhým.
A to většinou nikoliv, jak vlády rády tvrdí, od bohatých k chudým, nýbrž od voličských daní k šikovným šíbrům. Plán Ing. Paroubka garantovat státem vklady bez omezení výše je dobrý příklad. Náš populista se bije za ty nejbohatší, jimž by jejich nejvyšší vklady kryly daně i těch nejchudších. Z hlediska socialistických idejí je to nesmysl, ale o to Paroubkovi nejde. Chce ze sebe vytvořit (před zraky těch nejchudších) dobrotivého zachránce všeho a vždy. Je to stejný mechanismus jako boj proti třiceti korunám u lékaře: poplatky (jejich limit) snižují oproti předešlému stavu desetitisícové výdaje za léky tisícům vážně nemocných pacientů - lepší příklad solidarity stěží najdete. Ale boj o třicet korun zní efektněji.
Jako vždy, když jsou vážné problémy, politici zvolí nejhorší možná řešení. Dočkáme se jich i nyní a patrně po celé planetě. Teorie o konci kapitalismu, o jeho proměně v něco lepšího se množí každým dnem a s pádem každého finančního ústavu. To povzbudí vlády v jejich chuti zabírat stále větší kus území, na kterém nemají co dělat.
Když po teroristickém útoku z 11. září zesílila z pochopitelných důvodů policejní ochranná opatření, objevily se stovky stížností na omezování lidských svobod a práv. Jako by snímání otisků prstů na letišti či filmování vrat nějakého vyslanectví se svobodou lidí souviselo.
Zato když se na svobodu zaútočí skutečně vážně, je ticho - nezodpovědné a hazardní bankéře budou zachraňovat statisíce voličů. Pod záminkou ochrany střádalů budou vlády ještě víc vnikat do finančního sektoru a páchat tam ve jménu dobra stejné škody jako všude jinde, kam už vnikly. Připomeňme si desítky let trvající regulaci bytů -měla vyřešit bydlení chudých. Nevyřešila nic, jen levné bydlení pro zámožné a šikovné. Chudé odstrčila na černý trh s drahými nájmy. Vyvolala umělý nedostatek bytů, aby jejich ceny byly vysoké. Bytovou krizi držela při životě pomalu celé století. Přesto za regulaci, která za desítky let sociální bydlení nevyřešila, opět ve jménu sociálních ohledů populisti bojují. V čele opět známá firma, Ing. Paroubek. Navrhuje, aby stát podporoval výstavbu levných bytů. Je to jen další převlek vychytralého lidumila. Vezměte jeho návrhy vážně a za chvíli poletí (černé) nájmy zase nahoru.
Kapitalismus totiž ani za regulací nezanikne, protože nezanikne ani hodnota zboží (včetně bytů a lékařské péče), jen se odstěhuje do černé ekonomiky úplatků, dvojích cen a jiných (politických) výsad, což vše zdraží život zejména pro chudé a ty, kteří nebudou mít přístup k mocným přidělovačům a výsadám. Boj vlád proti finanční krizi není boj proti kapitalismu, nýbrž boj proti svobodě.
Foto popis| ZNÁRODNÍME. Co zachráníme, to nepustíme...
Foto autor| FOTO: AP
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES