Paroubek se diví, co mu vlastně vyčítají
Pobouření Ing. Paroubka je upřímné. Žasne, co si ta chamraď všechno nepietně dovoluje. Nechápe, proč mu vlastně něco vyčítají. Žije v jiném světě.
Jak ten jiný svět vznikal? Po ruské okupaci v roce 1968 mohl být komunistou už jen úplný pitomec a Jiřina Švorcová nebo vychytralý gauner. Zanícené komunisty ze strany vyhodili, zůstali kariéristi, hrabivci a slouhové. Sem tam snad originální výjimka. KSČ už nešlo o budování utopie, nýbrž o správu reálného socialismu, rozuměj o službu okupantům. Ta se vyplácela. Doktor Husák dal heslo: Soudruzi, nebojme se odměňovat. Slavný byl také výrok režimního umělce: Teď v těch sábech budeme jezdit my!
(Saab byl symbolem luxusu.) Svět ideologie skončil, začal svět majetků. Vily, západní auta, zájezdy ke kapitalistickým mořím a Tuzex. I okresní tajemníci kouřili americké cigarety, pili Coca-colu a whisky.
Vznikl, řečeno žargonem tehdejší propagandy, estébácko-tajemnickovekslácký komplex, který obsluhoval stát. Lidé směňující pod dohledem StB na ulici valuty bohatli. Bohatli řezníci, zelináři, automechanici. Jejich bohatství plynulo z exkluzivního přístupu k nedostatkovému zboží či službám. Platy komunistických funkcionářů byly vzhledem k příjmům lidí z té kouzelné sféry směšné. Tak vzniklo spojenectví komunistické okupační správy s boháči normalizace. Kdo měl černé příjmy, platil nahoru, na ředitelství, na okres, tajemníkům i estébákům. Systém běžel. Uplatnilo se v něm mnoho lidí, kteří získávali velké příjmy, ale také jakousi feudální nadřazenost nad spoluobčany. Vždy mohli brnknout klukům z federálu a bylo po problému. Ale také jim museli platit. Tito lidé dnes vystupují ve většině afér. Pocházejí z černých směnáren normalizace, z podniků zahraničního obchodu, z restaurací a jídelen, z maloobchodních prodejen. Všude byli vedoucí, náměstci, zástupci. Často se navzájem znají už z těch rajských dob, kdy vytvářeli svůj první kapitál, první, jak říkají, melouny, a hlavně normalizační mravy. Jejich partnery byli komunističtí funkcionáři. Někdy to splývalo v jedné figuře. Dohromady vytvořili normalizační civilizaci. Politika jim byla dobrá jako služka a krytí. Politici si jich vážili: mají prachy a dávají nám. Tolik by dr. Husák nikdy nedal.
Tato normalizační šlechta bez potíží přeplachtila do demokratických poměrů. Mravy nezměnila. Už neprodává svíčkovou či výjezdní doložku pod pultíkem. Svobodný trh jí nabídl nové možnosti: banky, akcie, nemovitosti, státní peníze. Dnes už zas platí: veksláci, estébáci a komunističtí aparátčíci udávají tón. Krok za krokem se zmocňují státu. Politiku, tu koupenou služku, drží pod krkem.
Když nebude sloužit, kopnou ji do zadku. Najdou si jinou. Pocházejí z galerky, dnes sedí v luxusních vozech, v palácích, kde se na ně šklebí lev nebo žralok. Myslí si, že představují kapitalismus. Obecný lid si to myslí také. Ve skutečnosti jsou temným dědictvím Husákova reálkomunismu. Pod neopatrným heslem „Nejsme jako oni“ byli připuštěni do svobody. Zabydleli ji po svém těmi nejprimitivnějšími návyky. Ing. Paroubek se upřímně diví, že to někomu vadí. Považuje svět normalizace za přirozený. Co mu vytýkají, nechápe. Když se střílelo, nebyl tam už. Tak co má být? Skoro každý předák dnešních afér patřil k normalizační elitě: člen KSČ, agent StB, taxikář, vedoucí Masny, vedoucí kontroly RaJ nebo alespoň krajský cenzor.
Za nimi je podnikatelský svět skrytý. Nesoutěží v polykání eurobankovek, produkuje hodnoty. Díky tisícům neznámých kapitalistů za třicet let už nebude vidět, že tu komunisti kdysi byli. Pokud to všechno dnes panující galerka nezadusí.
Foto popis| MASNA. Národní podniky pominuly. Známosti ne.
Foto autor| FOTO: ČTK
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES