Cenzura je reflex malých dětí: zavřít oči
Máme nový zákon: Nikdo nesmí zveřejňovat odposlechy a informace o obětech některých trestných činů.
Sněmovna si stále ještě málo rozumí: není zde od toho, aby nám nasazovala náhubky. I kdyby to stokrát myslela dobře. Zákon chtěl řešit několik nedostatků. Zveřejňování totožnosti obětí trestných činů je pro oběti ponižující a boji proti kriminalitě to neslouží. Neexistuje žádný důvod totožnost obětí zveřejňovat. Lidé mají právo na ochranu své intimity, v tragické situaci dvojnásob. Kdo toto překračuje, je hyena. Hyen máme dost. Kamera se cpe do obličeje ženy, které ubili dítě.
Jak vám je? ptá se hyena. Když jí to vytknete, řekne, že veřejnost má právo vědět a že on, hyena, jen informuje. Ale takové právo veřejnost nemá. Naopak oběť má právo na soukromí, ohledy, intimitu. To je velké lidské právo, na němž stojí civilizace, a kdo to nechápe, nepatří do ní.
Nabízet veřejnosti úryvky z policejních spisů a odposlechů vytváří obrovský prostor pro manipulaci, překrucování a dezinterpretaci a zároveň to vystavuje veřejnému hanobení lidi nevinné, jimiž jsou, marná sláva, všichni až do rozsudku soudu. Vytváří se tak svět právního šera, nejasností, náznaků a všelijakých kombinací. V takovém světě bují bezpráví. Slavná Kubiceho zpráva je toho pomníkem: dodnes nikdo právní cestou nezjistil, co vlastně řekla. Byl to skandální zásah do předvolebního boje, nebo poslední pokus o záchranu ohrožených policistů? Obsahem byly pomluvy, nebo závažná zjištění? Proč to nikdo nedošetřil? Ostatně, nacházejí snad úryvky odposlechů novináři, nebo jim je někdo s určitým záměrem podstrkuje?
Takových příkladů je mnoho.
Kus protokolu, úryvek z výpovědí, to vše na veřejnosti v senzačním balení. Nikdo nemůže vědět, co to vlastně znamená. Nikdo nezná kontext spisu, smysl vyšetřování, souvislosti... Tento takzvaný únik zaburácí, otřese dost okoralou veřejností a zmizí. Co to bylo? Smršť? Vichr? Jaký to mělo smysl? Politická hříčka, šarvátka, pravda, sprosťárna?
Toto chce Sněmovna asi napravit. A udělá opak: přidá další kus cenzury, další zákaz, zřejmě neústavní, nový náhubek sotva svobodné společnosti. Když zastřelí v háklivé politické scénce pana Kočku, má tisk mlčet? Jako ve světě Franze Kafky půjdou tisíce černě oděných lidí zvláštního ražení Břevnovem a nikdo nebude vědět proč.
Únikem informací z policejních zdrojů vyšlo najevo už mnoho důležitého, co veřejnost musí a má právo vědět: styky, kšefty, přešlapy politiků. Vyšlo také najevo, co si málokdo uvědomuje: spisy na polici leží, spí, nehýbou se nikam, jen z nich čas od času vyskočí kus na světlo boží a způsobí rebelii. A vyskakování chce Sněmovna zakázat? Aby ty shnilé věci dál ležely ve tmě? To je divné, nedemokratické, nebezpečné. Pravda, lépe by se vládlo, ale hůře by se pod vládou žilo.
Policie pouští informace. Její věrohodnost je malá. Aféry nemají konec. Soudy soudí léta. Nepřesvědčivě. Často s podivnou argumentací, které se každý směje. Na veřejnost leze, co se chtělo držet v tmách.
Zneužití v takovém světě je obrovské. Jsou vláčeni nevinní lidé. Trýzní se oběti. Zato vinní lidé mají spisy pečlivě zmrazené čert ví na které policii. Novináři to chtějí zjistit, někdy to i zjistí, jindy nahánějí nevinné. Sněmovna chce toto bezprávní prostředí zrušit uvalením cenzury. Zakáže o něm psát. Zákaz nemá smysl, ve svobodné společnosti se neprosadí. Média jej tisíckrát obejdou. Nedořešený problém bude trvat dál, jen se zhorší o jakousi kulhavou cenzuru.
Nízká kvalita a důvěra v policii, špatná reputace soudů, velká míra bezcharakternosti politiků, otrlost novinářů, drzost zločinu včetně politického, to má vyřešit cenzura?
To nemůže dopadnout dobře, protože cenzura nikdy žádný problém nevyřešila, ani nemůže. Cenzura je reflex malých dětí: zavřít oči, zalepit uši.
Bude tomu tak i teď: zákaz zveřejňování toho, co se novináři dozvědí, obohatí celý svinčík o další neprávní švindl, o obcházení špatného zákona.
Foto popis| MINULOST. Jaká hrůza se ještě zjeví?
Foto autor| FOTO: PROFIMEDIA
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES