Neznámý Vodrážka, neznámá změna
Každý není prezidentem, aby mohl s komentářem počkat. ODS zvolila mužem číslo dvě málo známého Vodrážku a komentáře se jen hrnou. Někteří z těch, kdo volali po zásadní změně tváří, se teď diví, proč vybrali tvář nezkušenou a ve velké politice neotřískanou. Kdyby tato nová tvář nepřišla, údiv kritiků by byl stejně silný: kde je nová tvář změny?
První teorie říká, že úkolem Vodrážky je chlácholit Bémovy lidi a tlumit vzpurné proudy. Druhá teorie říká, že je to šikovný Topolánkův tah kdesi na hranici nažraného vlka a celé kozy. Třetí teorie říká, že k žádné změně nedošlo a Vodrážka to má jen zakrýt. Vodrážka sám říká, že je Vodrážka a že jím bude dál. To je tak asi všechno, co se zatím ví. O to snadněji se může kombinovat, co bude dál.
Může přijít cokoliv Kongresy, pokud nejsou jako ten Gottwaldův v roce 1929, změnu ani bod obratu nedělají. Mají cenu symbolu, tečky, dvojtečky, změna či nezměna přichází až pak. Osud ODS je nejasný. Je otevřený stejně jako ten Vodrážka. Může přijít cokoliv, vzestup i pád. Nejzajímavější je asi idea nové pravicové strany a případný exodus z ODS doprava. A je to zatím také jen chiméra, která se společností se zlověstnou bravurou pohybuje, ale nemá žádného otce, který by se k ní hlásil. Největší drama v ODS - a zdroj největšího napětí - je asi vztah k Lisabonské smlouvě. Je to hlavní důvod Klausova odpojení od ODS i důvod pro vznik nové strany. Odpor k Lisabonu je vážný, má i dost racionálních argumentů, ale je otázka, jestli to zajímá voliče tak silně jako ODS. Levice si z Evropské unie šikovně udělala nástroj na potírání ODS. Vnutila veřejnosti názor, že jakákoliv kritika poměrů v Unii je vlastně jen výraz zpátečnictví, boje s pokrokem, a že motivem kritiky EU jsou nějaké špatné vlastnosti a temné záměry. Je to s podivem, leckdo si ještě pamatuje, že pro levici byla EU málem říší zla a nejsilnější proevropskou stranou byla právě ODS. V ODS má tento spor dvojí vyhraněnou podobu. Kompromisní: „Bereme nutné zlo Lisabonu, protože nelze stát mimo EU.“ A zásadové: „Svobodu země nikdy Lisabonu neprodáme.“ Jak k těmto postojům přispěje neznámá tvář Vodrážky, není známo.
ODS nepochybně nezanikne.
Není žádný důvod, aby politickou scénu ovládli jen komunisté se socialisty. Ale končí asi věk zásad, názorů, postojů, protože začíná věk hraní, předstírání a zábavy. Od politiků se stále méně čeká, že budou obtěžovat lid nějakými rozbory, argumenty, racionálními systémy a plány na zlepšení. Čeká se, že politik pobaví a zaujme jednoduchými výroky, veselými grimasami a že podráždí spíše cit člověka než rozum. A hlavně že se neokouká a nezačne nudit.
Dobrá tvář Z tohoto hlediska je Vodrážka dobrá tvář. Je nová a novost je sama o sobě už kvalita. Co budeš říkat a dělat, není příliš důležité, lidé to stejně nebudou poslouchat. Před ODS stojí nelehký úkol: vymyslet zajímavé primitivní příhody, politické říkanky a srdceryvné či vtipné obrazy. Paroubkova třicetikoruna s umírajícími dětmi se lidem líbila. A touto cestou se politika (nejen u nás) hodlá ubírat. Výklady o tom, že třicetikoruna je užitečná, že zvýšila solidaritu, že je to jeden z drobných kroků ke zvýšení kvality zdravotnictví, nikoho nebaví. Moderní politici Rathova typu dobře vědí, že politika musí pobavit.
ODS má ve vedení novou tvář, ať už smiřovače, uklidňovače, ať už zdánlivého bémovce či topolánkovce. Co z té tváře bude a co bude s celou ODS, dozvíme se jindy.
Foto popis| KDO SE SMĚJE NAPOSLED... Teď David Vodrážka.
Foto autor| FOTO: ČTK
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES