Soudci, kteří přežili ten režim, mají vždy problém
Městský soud v Praze rozhodl, že členství soudců v KSČ je jejich soukromou věcí. Soudců, kteří soudili už za komunistické vlády, je asi čtvrtina. Ne všichni museli být přímo stvůry, mnozí ne, ale ptát se na to je první reflex občana, když se na soudce dívá.
Když opadne protiprávní režim, zbudou po něm soudci. I po nacistech jich v Německu zbylo mnoho. Ale taková instituce, aby řekla Němcům, nic vám do toho není, kdo a jak za nacistů soudil, se v Německu nenašla. Spíš se hledalo, kdo byl krutý, kdo se jen bál, kdo byl slušný i pod Hitlerem. Ale co to je slušnost a neslušnost? I to má každý jinde.
Někdo se skryl za rozvody, jiný se horlivě hrnul k politickým procesům. A někdo třetí ani ze slušnosti nebyl v té nepěkné době soudcem. A jiný mu odpověděl: někdo to dělat musel, místo mě by tam mohla být pěkná svině. Tak složitý je pokaždé problém soudců, když přežijí bezprávný režim. Jen městský soud s tím problém nemá. Ohání se právem na soukromí. Ale každý ví, že nejde o soukromí, ale o důvěru v soudce, kteří tu důvěru dávno sami narušili.
Možná je toto dobrá chvilka k občanské neposlušnosti: soud neposlouchejte, ptejte se dál. Jinak vám celá minulost zmizí v kouřové cloně soudních výmluv.