Česká Watergate, nebo nestandardní postup?
Mohlo to být takto: Šlouf vlákal Weigla do pasti nastražené velitelem hotelových kamer, kamarádem agenta hoteliéra, v jehož hotelu slavil přítel a ženich Paroubek svatbu. Spiklenci Weigla natočili a videozáznam předali rozvědce, která se domácí politice věnuje jen proto, že v zahraničí není do čeho píchnout. Je to tak blbé, až to zní pravdivě. Rozumíte tomu? Ne?
Tak znovu a lépe: Paroubek si najal detektiva na Šloufa. Detektiv zjistil schůzku s Weiglem. Požádali Randáka, bývalého šéfa rozvědky, aby to vyfotil. Randák řekl klukům z rozvědky. Ti vylákali s pomocí policajta z hotelu záznam.
Dali ho Randákovi, Randák Tvrdíkovi, Tvrdík Paroubkovi, Paroubek Dimunovi, Dimun novinářům, slepička kohoutkovi, liška Budulínkovi.
Říká se tomu zpravodajské hry v Kocourkově. Přijde rázné dementi a protidementi. Paroubek měl líbánky v Dvořákově hotelu čirou náhodou. Dvořák má náhodou známého kamaráda, který je dnes prý nešťastnou souhrou okolností „vrchním bezpečákem“ v hotelu, kde vznikla nahrávka Weigla se Šloufem. A už úplnou náhodičkou si někdo videozáznam z bezpečnostní kamery prohlédl, jestli na něm náhodou není zrovna ten Weigl se Šloufem. A hle, byli tam. A možná ještě vyjde najevo, že právě šli kolem poslanci ČSSD, kteří nezávisle slyšeli Šloufa: Nasyp mi plnou tašku, a Weigla: Vem si větší pytel, starej na milion nehledí. A náhodou má najednou nějakým krkolomným omylem v rukou záznamečky z vnitrostátního videa v hotýlku sama bezpečnostní služba státu, a to už je nějakej kos. A od kosa letí záznam do médií čirou náhodou.
Můžete být všichni klidní, šlo jen o směs náhod. Bezpečnostní kamery v této zemi běží neustále a lidi si jejich záznamy prohlížejí jen tehdy, když se na místě stane zločin. Že si zrovna nahrávku Weigla se Šloufem prohlídli kluci bezpečáci, i když se v hotelu nic nestalo, to je taky jen hra náhod. Nic se fakt nestalo. Všechno je, jak má být. Vyšetřovatelé vše vyšetří, nic neodhalí, ke zločinu nedošlo, rozvědka je nevinná, policie jakbysmet. Vše je stejná pravda, jako že Miladu Horákovou, čtěte včera noviny, nezavraždili komunisti. To je asi taky výplod té nové politiky, která nás čeká. V USA, vlasti profesora Švejnara, řekněme vzletně, by účast rozvědky či policie na volebním boji ve prospěch amerického Paroubka a zveřejňování tajně pořízených nahrávek vedly k pádu amerického Paroubka. Kdysi jsme to zažili, Nixona to stálo kariéru a komunisti všech zemí se smáli, co je to za pitomý režim, kde si toto dovolej kvůli nějakému malichernému odposlechu imperialisti na šéfa.
My chválabohu nejsme v USA, není se čeho obávat. Nad malichernou skutečností, že rozvědka či policie pracuje v politickém boji pro jednu stranu jako kdesi v Horní Voltě, převládne skutečnost, že Šlouf je nesympatický slizoun (což je) a proč že se ti dva scházeli (což neměli), a především, že kdyby to byli slušní lidé, nemuseli by nic tajit a nahrávat by je mohl, kdo chce.
Voliči mají právo vědět, co si lidé říkají! V dokonalé demokracii je nahráváno všechno!
Zažíváme ubohý melodram: náhlé nemoci i náhlá uzdravení zástupců lidu, sprosté SMS zprávy, noční kopání do dveří, v poště kule lité, tajné tlaky, divné schůzky. Účast rozvědky celý ten politický karneval povyšuje na událost první třídy. Kdybychom měli nějakou protirozvědku, rozpletlo by se, kdo tu rozvědku najal, kudy šly cestičky, kdo je čeho agent, koho kdo řídil, kam kdo šel, proč ho natočili, a nešťastný prezident Nixon by pro výstrahu letěl ke všem čertům.
Ale u nás se k čertům nelétá. Vyšetřování skončí: nic se nestalo. Nikdo s nikým nic nechystal, nikdo nikoho ani nezná. Jen normální nestandardní postupy našich fízlů.
***
Je to ubohý melodram: náhlé nemoci i náhlá uzdravení poslanců, sprosté SMS, noční kopání do dveří, v poště kule lité. Účast rozvědky ten karneval povyšuje na událost první třídy.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES