Komunisti už zas vyhrávají Únor
Haiku Diář Karla Steigerwalda
Vlk s kozú tancuje, medvěd jim gazduje, baran pivo vaří, kocúr hospodaří v komoře. Toto lidové haiku zapsal v roce 1835 kněz-buditel Sušil. Jak se lid v 19. století asi dozvěděl o nynější volbě prezidenta? Koho myslel kocúrem, koho baranem? Ať si čtenář vybere sám.
Paroubek si vybral, že bude vlkem, který kozu utancuje. Plete se, vlkem je Filip, Paroubka snědl a cení zuby na Bursíka i lidovce. To Filip je vítěz prezidentské volby, nikoliv snědený Paroubek. ČSSD kývla komunistům na pakt proti radaru a o neútočení a slušnosti ve vzájemných vztazích. Zaručila jim rovný přístup ke všem politickým stranám – rozuměj ke komunistům samým. To je čitelný a důležitý výsledek prezidentské volby.
Jan Švejnar boj proti radaru komunistům neslíbil, neútočení a slušnost ano. Přesto ho volit nebudou a Paroubek se ocitne v roli aportujícího křepeláka: pakt donesl, odměna nebude. Možná, že by po neúspěšné volbě Paroubek pakt zas zrušil, ale o to nejde – jde o to navyknout si aportovat. Výcvik se Filipovi daří, Paroubek aportuje, cena bezcenné partaje stoupá. Není to vzestup daný kvalitou komunistické strany, nýbrž nekvalitou ostatních, kteří ji táhnou nahoru. Tísnivý pocit z toho musí mít Švejnar.
Chce být tento americký občan paradoxním protiraketovým prezidentem? Je kandidátem mocného komunisticko socialistického uskupení plus maličké zelené strany. Ta musí být také neklidná.
Buďto svého kandidáta Švejnara potopí, nebo se ocitne po boku nové „koalice slušných vztahů“.
Jak se s tím srovnají známí antikomunisté Bursík, Mejstřík a Štětina? Dva poslední chtějí komunisty zakázat a najednou jsou s nimi v lodi.
Na rozcestí stojí i lidovci. Ale jejich křižovatka se neprožívá dramaticky, u nich je obvyklá.
Zdá se, že nepříliš zásadní spory v občanských stranách, například o počasí a těhotenství, u nás vždy převýší spor zásadnější – jaký je politický charakter republiky. Z toho uměli komunisti vždy báječně těžit. Tuto dovednost neztratili. Socialisty už mají zkrocené. A v budoucnu půjdou dál, hurá na zelené, na lidovce. Až se Bursík jednou dozví, jak je to opravdu s oteplováním planety, bude už jeho strana v koalici, z které mu slezou vlasy. Gottwald tomu říkal postupné odkrajování a polykání.
Podstatou této prezidentské volby vůbec není dilema Švejnar, nebo Klaus, nýbrž právě to odkrajování a polykání, o kterém se Paroubek domnívá, že je provozuje on. Švejnar zas věří, že jde o něj a o novou politickou mravnost, ačkoli má jediný úkol: zdobit to odkrajování. Lákadlo hradního trůnu Čechy oslepuje. Obětí té slepoty je Bobošíková, s níž komunisti hauzírují zcela nepokrytě. Bůh suď, proč tu hanbu ta hezká žena trpí. Ale není jistě poslední uhranutou hradní září.
Mnoho jich bylo před ní.
Bojovníci proti úplatkům by se konečně měli naučit, jak se proti úplatkům bojuje: na oko lstivě kývnout, nastražit past a hned vyzvat policii, aby ptáčka úplatkáře chytila. Nemělo by být těžké to pochopit. Kdo obviňuje bez důkazů a svědků, vypadá jako sprostý lhář.
Pod strašlivým tlakem temných sil se volitelé psychicky skládají.
Mají, co chtěli. Kdyby volili tajně, mohli se ti čestní a neúplatní lidé tlakům vyhnout. Tajné hlasy nespočítá ani vlk, ani blonďatý kocúr.
Zajímavě do volby prezidenta, kde radar a neradar hraje svou roli, zasáhl, jak bývalo kdysi zvykem, ruský prezident. Namíří na Česko rakety, protože radar ohrožuje Rusy. Proč se radarem necítí ohroženi ostatní demokraté – Francie, Německo, Dánové? Naše „koalice slušnosti“ se ve věci neradaru ohání českým lidem. Možná na ni má Putin vliv větší než lid. Však už to staré haiku moudře říká: Medvěd jim gazduje.
Foto popis|