Národní fronta s Benešem na obzoru
Švejnarovi volitelé slibovali, že veřejnost uvidí, jak kdo hlasuje. Veřejnost to až na náhodné výjimky neviděla, protože jí kamery ukázaly jen útržky z lesa rukou.
Hlavní argument pro volbu veřejnou padl. Zůstal argument - veřejná volba omezí tlak na volitele a zvýší svobodu jeho hlasování.
Jak jsem předpověděl, nastal opak. Straničtí předáci dobře viděli už v prvním kole, jak kdo hlasuje. Rozhodující pro výsledek volby byla noc z pátku na sobotu. Během té noci tři volitelé onemocněli a v sobotu volit nepřišli. Ani jeden z nich v předchozím kole nevolil Jana Švejnara. Nemoc je nemoc, nikdo za ni nemůže, ale příznivce Václava Klause těžko někdo přesvědčí, že tato trojnásobná nemoc mezi druhým a třetím kolem (mazaně odsunutým ČSSD na sobotu) byla jen dílem osudu.
Veřejná volba s uměle vytvořeným přerušením otevřela obrovský prostor pro nátlak na jednotlivé volitele. Někteří farizejové tvrdí, že veřejnost volby splňuje správný požadavek - lidi mají právo vědět, jak jejich zástupci volí.
Existuje však požadavek stokrát důležitější - proti moralizujícímu výkřiku „za co se stydí!“ stojí požadavek svobody volitele. Tento požadavek měla ODS bránit razantněji. Tajnost volby je velký objev moderní demokracie a bez ní bude vždy svoboda lidí nějak ohrožována, zmenšována či křivena těmi, kdo mají v rukou nějakou sílu či disponují výhodami.
To, co jsme v pátek a v sobotu viděli, nebylo zvyšování politické kultury a snižování možné korupce, nýbrž opak, zvyšování stranické kontroly a vytváření ideálnějšího korupčního prostředí.
Chce-li parlament politickou kulturu opravdu zvyšovat, měl by se k osvědčené tajné volbě vrátit, ať už je to pro někoho výhodné či nevýhodné. Druhou možností je volby zrušit a vrátit se k dohadovaní v úzkém stranickém kolektivu.
Komunisti veřejného hlasování využili dokonale - nalezli způsob, jak účinně vydírat své levicové partnery. Jejich nově navržený kandidát do příští volby v žádném případě uspět nemůže, ale takřka automaticky znemožní Švejnarovi vyhrát.
Tomu nezbude než se ke komunistům dostavit s nějakým novým slibem či závazkem. Tím může být třeba zrušení radaru nebo nějaké pěkné a vlivné funkce v příštích poměrech. Veřejné hlasování splnilo to, před čím prozíravější lidé varovali: zvýšilo politickou brutalitu, zvětšilo moc a vliv stranických předáků (řekněme rovnou - Paroubka).
Amatérská inscenace - fotografie volitelů z hradní chodby a svědectví dvou náhodných svědků -působila komicky i smutně zároveň.
Je-li toto nová politická atmosféra, kterou prý zaručí zvolený Američan, můžeme se těšit už jen na zapálení Říšského sněmu a střelbu po volitelích v zákulisí.
Nejdůležitějším přínosem této prezidentské volby je srůstání jednotlivých článků levé fronty.
V tomto procesu, který významem přesahuje prezidentskou volbu, hrají rozhodující roli lidovci.
Až ti se zhroutí, zaniknou nebo se k levé frontě přidají, upevní se politické poměry v republice na mnoho let. ODS zůstane role věčné opozice, zatímco boje o republiku se budou odehrávat mezi levými socialisty a ještě levějšími komunisty v jakési resuscitované národní frontě.
Z hlediska tohoto obratu je Švejnar výhodnější kandidát. Jeho prezidentování by dalo změně nádech jakési „správnosti“ či „demokratičnosti“. Asi jako když demokratičnost po roce 1945 měl symbolicky znázorňovat dr. Beneš.
Dva slušní pánové, kteří nevidí přicházející bouři.
Foto popis|
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES