Portrét estébáka: Kamil Pixa jako cesta zla
ČT si zaslouží pochvalu - za uvedení filmu o Kamilu Pixovi, černé postavě StB a filmu.
Na Pixově osudu visí zlo druhé půlky minulého století v Čechách jako cáry na mrtvole - od Julia Fučíka přes StB a státní film až po dnešek démonického věkovitého starce, který pozbyl všech zábran. To vše Pixa byl.
Velká osobnost velkého zla, obdivující sebe, své temné dějiny ničemy, obdivující svou ničemnou dobu a bolest, hoře, které doba i on rozsévali. Kdo chce pořádně pochopit komunismus, ať Pixu, renesančního velekněze zločinu, studuje. Byl v čele většiny temných akcí, které StB organizovala. Sám se označuje za muže s velkou fantazií a tvořivostí. Své byrokratické pány z StB a ÚV KSČ převyšoval o sedm intelektů, čehož si na sobě nejvíc cenil. Pachatelé zla nejsou jen primitivní bytosti, jak bychom si přáli.
Často oslňují kreativností. Pixa také, je to černý diamant. Studuj ho a poučíš se: i zlo může být geniální. Ta genialita má jméno: být bez zábran. Začal zápasem o dobro. Nacisti mu zavraždili matku, sám byl v koncentráku. Po šedesáti letech vidíš cynickou tvář ďábla až nečeského formátu s peklem za zády. Řekneš si, Pixova cesta je cesta dvacátého století. Uděláš ale chybu. Málo lidí šlo tak velkým peklem jako on. Za dvacáté století se neschová.