Stohlas normální a nenormální
Proč předseda ČSSD nevolí Václava Klause? Jeden z důvodů: považuje sto hlasů pravice ve Sněmovně za jinou stovku než sto hlasů levice. Pro vysvětlení: sto hlasů pravice je ODS, KDU-ČSL a Strana zelených, sto hlasů levice je KSČM a ČSSD. Rozdílná váha obou stohlasů záleží v tom, že jeden stohlas nabízel koaliční vládnutí, druhý stohlas (komunisti a socialisti) koaliční vládnutí nenabízel.
Paroubek to myslí jinak. Jeho stížnost je z jeho hlediska podstatná.
Stohlas socialistů a komunistů je politicky propojen a na vládnutí má chuť. Je to však propojení, které Paroubek popírá. Paroubkův názor sto hlasů nalevo, sto hlasů napravo vystihuje, o co se Paroubkovu vedení ČSSD jedná: prosadit uznání komunistů jako normální demokratické strany a zapřáhnout KSČM do společného politického vozu. Tomuto projektu Klaus vždy oponoval. Komunisty považuje nikoliv za normální, nýbrž za speciální jev v demokratickém parlamentu. Paroubek jej za to kritizuje. Chce, aby prezident říkal, dámy a pánové, sto hlasů ČSSD a KSČM je normálních sto hlasů, které vytvoří vládní koalici. Kdyby to Klaus učinil, dočkal by se opět kritiky: Lže, my s nimi nic nemáme, řekl by Paroubek.
Útočníkům se stává, že odkryjí břicho. Hbitý predátor je rychle zakryje. ČSSD by měla honem říci: Komunisti nejsou normální jev a náš stohlas s nimi je také divný.
O autorovi| Karel Steigerwald, komentátor MF DNES