Napravo, nalevo, páni a dámy
Haiku
Diář Karla Steigerwalda
Jedno ošoupané haiku říká, že mladý tvor je levičák, protože má srdce, a starý pravičák, protože má rozum. Je to haiku dost hloupé. Jako by staří nebyli stejně blbí jako zamlada a jako by staří rozumní lidé neměli rozum už v mládí. Věkem se, myslím, spíš blbne než naopak. Už JanWerich kdysi připomínal, že starý vůl musel být předtím mladým volem.
Není také jasné, proč by levičáctví mělo být spojeno se srdcem (mysli něžný lidocit) a pravičáctví s rozumem (mysli zlého suchara). Neboli že levičák je krásný hořící keř, kdežto pravičák starý kožený prďola. Haiku tohoto typu vymýšlejí levičáci, proto v nich oproti těm kyselým pravičákům tak pěkně vypadají. Také se tvrdí, kde je pěkná holka, je to levičačka, kdežto brejlaté nány vyznávají konzervativní svět.
Přitom ženy, které obklopovaly komunistickou věrchušku, byly strašlivé přeprsatělé zadkaté mandy s ohromnými čelistmi. Také se často věří, že nalevo jsou poctiváci a mravnost, napravo zloději a peníze. Nevím proč, krade se všude a představa, že peníze jsou nemrav, je také otřepaná. Jako by nebylo dost nemajetných darebáků a nemravů.
Dílna, z které vycházejí všechna ta dobra levice a zla pravice, je neúnavná. Jejím oblíbeným výrobkem je teorie, že už končí to staré a zvetšelé dělení světa na Pravo a Levo, že toto pravolevé harampádí nemá v moderním světě už co dělat, protože přichází svět pokroku, občanské společnosti, zelené Pravdy, práva Země, Zvěře, sociální spravedlnosti a tak podobně.
Tento výrobek rádi používají myslitelé. Aplikují ho na ty tupce, kteří jsou stále ještě buďto nalevo, nebo napravo. Říkají jim zastydlí ideologové, jako by sami nehlásali dosti ostrou ideologii o tom, že svět už se nedělí na Pravo a na Levo. Jenže Pravo a Levo není pomíjivý lidský výmysl, nýbrž přirozenost lidí.
Správně napsal kdysi Ludvík Vaculík, že lidé se nerozhodují podle úvahy, nýbrž podle povahy. Někdo má nutkání lidi řídit, starat se o jejich dobro podle sebe, zakazovat jim to špatné, poučit je o tom, co je dobré.
Jičínský, známý levičák, chce zachovat politikům tramvaj zadarmo, protože budou pak dobře pracovat i myslet. Asi tramvaj myšlení rozvíjí. Jde tak daleko, nešťastník, že chce tu výhodu i pro pravici! Levičák lidem bere peníze, které kdovíjak získali, a znovu jim je spravedlivěji rozděluje. Střehne morálku, protože je jejím pánem. To vše se levým dělá uvnitř samo od sebe.
Samo od sebe vzniká i pravičáctví. Není tak zábavné. Pravičák se nechce starat o lidi, spíš o sebe. Nějak věří, že to pak prospěje všem. Má formulku, která se lidem hnusí, i když je pravdivá: čím je víc bohatých, tím bohatší jsou i chudí. Na této formuli se leví hezky vyskákají. Nabízejí chudým schůdnější cestu, která je velmi populární: ať jsou chudí všichni. Stručně, leví chtějí veliký stát, který se lidem o všechno stará, krmí je, šatí a za odměnu jim poroučí. Ten stát by oni spravovali, protože to umějí. Praví chtějí, aby se lidi starali sami a stát jen o maličkaté minimum, o právo a bezpečí třeba. O správu státu nemají sami velký zájem, mají své starosti. Což je pro levé výhoda.
Tak chodí politika. Nalevo a napravo. Mezi levými a pravými pak přebíhají vykukové. Jednou chtějí radar, jindy zase ne, jako ing. Paroubek, nebo jsou pro poplatky u doktora a jindy ne, jako dr. Rath. Čím víc je vyžírků, tím víc je nejasno.
Nikdo pak neví, kam kdo běží, co chce a říká.
Smutný je také případ dr. Pehe. Napadl prezidenta Klause, že ho přistihli s mladou dámou, čímž je podvodník, selhal, a ohrožuje proto bezpečnost státu. Jeho prezident Havel v oboru mladých dam vynikal nad jiné. Pehe nezmiňuje, že i tento prezident ohrožoval ve všelijakých úkrytech bezpečnost státu s mladou dámou.
A to je právě politika. Napravo, nalevo, jednomu všechno, druhému nic. A plést se pánům s dámami neohrabaně do jejich dobrého života jako dr. Pehe, kostelník mravnosti.
Foto popis|