Východní bytost na ruské cestě
Haiku
Diář Karla Steigerwalda
Slavný český básník Čelakovský napsal haiku o dubisku, k němuž se máme my Češi přichýlit, protože vzdoruje dosaváde hrozným časům. Dubem myslel Rusko. Jak vzdorovat tomu dubisku, nenapsal. Teď byl v Rusku Ing. Paroubek, hodí se tedy o Rusku pojednat.
Slavný básník Havlíček napsal, že Rusko je říše děržimordů, jichž se máme obávat. Zkušenosti dávají stopadesátiletou pravdu Havlíčkovi, který radil držet se Západu, ne Rusů. Slovan, Rus, Čech, myslel Havlíček, to je hodnota malá. Občan, svoboda, to jsou hodnoty velké. Sami Rusové se tím trápí. Odjakživa mají východníky, kteří soudí, že nad Rusko není, že všechno kolem Ruska je taky Rusko a že na Západě žijí hodnoty zhoubné, zkažené a drzé k bohům. Mají také záchodníky, kteří Západ obdivují, nerozumějí mu a napodobují ho (rozuměj: rusky se západ řekne záchod). Žijí v Karlových Varech a v Paříži, kde se mučivě trápí existencí východníků doma ve vlasti. Východníci záchodníky nenávidí, občas je podřežou, občas ne. V této mlžině se Rusko zmítá a škodí si. Jednou cení asijské zuby, jindy uboze čurá na kola letadel. Přepadá okolní země, pláče, prosí za odpuštění a bije karabáčem.
Když něco obsadí, ublíží cizincům a hlavně sobě. Ruská říše dokáže každé své vítězství obrátit proti sobě a změnit v další prohru. Užitek ze sporu východníků a záchodníků mají jen ruští spisovatelé. Učinili ten spor hlubokým a velkým světovým tématem, a tak jediné, co je v Rusku skutečně velké, je ruská literatura. Ta se světu líbí a přitahuje k Rusku pozornost plnou omylů. Viz ten nešťastný Čelakovský.
Východní lidé tomuto vysvětlení věřit nebudou. Páchne záchodnictvím. Ani Ing. Paroubek mu věřit nebude. Sám je bytost východní.
Uvnitř rozlehlého východního těla skladuje rozlehlou východní duši. Rád by se spojil s komunisty. Nejsou mu ničím odporní. Rozumí jim, má pro jejich komunistické výstřelky slabost. Vládnutí si představuje jako komandování těch hřbetů dole. O politice, což je dle něj druh války, mluví jak Lenin – má nepřítele, nepřetržitě ho bije slovníkem vojáka, lidi semele mlejnkem, brání se, útočí, vybíhá ze zákopu, spouští palbu. Novináře, ta zvířata, dá před tiskové poroty. I to vylučování lidí mu jde od ruky. Líbí se mu přezdívka buldozer. Stroj z oceli funí, drtí, hrne před sebou élend. Pěkná metafora pro východní politiku.
Do Ruska nejede zbůhdarma. Po východním světě slídí všude. Vidí ho v Číně, na Kubě, u Arabů na Blízkém východě. Je to prostě takový svět, taková povaha, takové vidění filozofovo. Nemůže se dobře cítit u kupců, někde ve svobodné zemi, kde si lidi skoro dělají, co chtějí, kde vláda neporoučí a nepřiděluje. Jsou teorie, že je Paroubek jen proto východní typ, aby naštval západnickou vládu, že sám by byl západníkem, kdyby na premiérské židli bylo ještě místo. Nevěřím té teorii, východnictví a západnictví je v lidech jako v kozách. Ing. Paroubek řekl po východnicku, že u nás nechceme ani vojska ruská, ani americká. Jsou to podle něj dvě zla a on, postava rozlehlá, uchrání nás od obou. Východníci kdysi říkali, že svět je rozdělený na dva bloky, SSSR a USA. Paroubkovi se ten popis líbí – řídí se podle něj. Rozdíl těch dvou zemí mu uniká. Děržimorda jako děržimorda, sabáka prašivá.
Potomci Čelakovského rádi sní o dubisku. Havlíček měl potomků málo a už emigrovali. Když jede Paroubek do Ruska žalovat k děržimordům, jedou s ním statisíce Čechů. Na klobouku trikoloru, v rukou třepetalky. Jedou se přichýlit, aby vzdorovali zhoubným časům. Neošklíbejte se, jsou to naši spoluobčani. Jak říkal Vasil Biľak: Tato zemlja byla, jesť a búdět navždy českaja.
Foto popis|